Metro v Tokiu je spousta legrace

Jeden pohled na orientační plán tokijské podzemky a vím, že to nebude žádná legrace. Jeden pohled a vím, že to bude spousta legrace. Jako nudle v misce polévky se na něm vinou linky Tokijského metraMetra Toei. Mezi nimi se nenápadně proplétají tenké čáry znázorňující trasy navazujících příměstských vlaků, Japonských železnic, soukromých železnic, tramvaje a jednokolejky.

Tokijská podzemka – tedy systémy Tokijského metraMetra Toei – je obrovská. Největší na světě. Každý den sveze osm milionů pasažérů. A v tom nejsou zahrnuté ostatní vlaky. S nimi by číslo by o hodně vyšší. Vždyť jen okružní Yamanote Line samotná sveze každý den tři a půl milionu cestujících. Zhruba stejně jich proteče stanicí Shinjuku, v Tokiu nejfrekventovanější. Ikebukuro nebo Shibuya za ní moc nezaostávají.

Nechám se nacpat do vlaku

Vypraví se, že ve špičce pomáhají hlídači na nástupištích cpát lidi do vagónů. Během týdne v Tokiu jsem to nezažil ani jednou. „To už se neděje. Běžný to bylo v osmdesátkách a devadesátkách. Dneska už vlaky nejsou tak nacpané. Ve špičce jezdí častěji, mají víc vagonů. A lidé se začali stěhovat zpátky do centra. Na některých tokijských předměstích je půlka bytů a domů prázdných! Nikomu se nechce do práce dojíždět dvě hodiny,“ vysvětloval Jun, který bydlel nedaleko Shinjuku. „Možná to uvidíš někde v Číně. Tam rádi kopírují všechno od nás a jsou trochu pozadu,“ rozesmál se nakonec.

Machrování s předplacenou kartou

Nákup lístku je překvapivě low-tech. Podle mapy s tarifem nad automaty si najdete, kolik to do vaší stanice stojí a prostě koupíte lístek za odpovídající cenu. Žádné klikání prstem do interaktivní mapy na dotykové obrazovce. Jednodušší je koupit si nejlevnější lístek a v cílové stanici ho u speciálního automatu doplatit. Plánujete-li přestupovat, musíte si koupit speciální přestupní lístek. Ten je o 70 yenů levnější než dva obyčejné. Ani v rámci jednoho dopravce nebývají totiž stanice různých linek propojené – musíte skrz jedny turnikety ven a skrz další dovnitř.

Nákup lístku je překvapivě low-tech. Podle mapy s tarifem nad automaty si najdete, kolik to do vaší stanice stojí a prostě koupíte lístek za odpovídající cenu. Stanice Akihabara, schéma Japonských drah.

Nejjednodušší je koupit si předplacenou kartu. PASMO. S ní jen mávnete na turnikety, o odečtení správné ceny se systém postará sám. Platí pro celé Tokio, můžete používat metro a všechny železnice a dokonce některé autobusy. I na letiště, které je v sousedním kraji, nebo do Yokohamy, hodinu vlakem Tokia, se svezete. Největší vychytávka ovšem je, že s ní budete za děsný machry před ostatními turisty. I Japonci budou cizincem s PASMO patřičně ohromeni.

Nic složitýho

Plán tokijského metra, včetně Japonských drah a soukromých železnic. Zahrnuje celou metropolitní oblast, včetně měst Chiba a Yokohama.

Máte-li plán metra v kapse, je cestování vlaky po Tokiu kupodivu jednoduchý. I přestupy ve stanicích jako Shinjuku nebo Ikebukuro jsou hračka. Vše je skvěle označené. V angličtině. I navigace mezi linkami různých společností. U každé šipky je navíc i vzdálenost. Možná to zní jako prkotina – jenže když víte, že k přestupu je to pět set metrů, nepanikaříte po dvou minutách chůze a nespekulujete, jestli jste se už definitivně ztratili. A sympaticky to nejsou žádné mramorem obložené chrámy dopravy. Čistě funkční systém pro přesun lidí. Obrovské spousty lidí.

Pes: Pro porovnání, pražské metro denně zvládne cca 1,6 milionu cestujících. Pražské metro přitom patří k těm používanějším. Podle počtu cestujících je na 20. místě (před Berlínem, Vídní nebo Taiwanem).

Oedo Line
Yamanote Line, pohled z parku Ueno.
Pod kolejemi Yamanote Line, Ueno.
Yamanote Line, stanice Sugamo.
Tokijská podzemka, to sympaticky nejsou žádné mramorem obložené chrámy dopravy. Stanice Kuramae, linka Oedo.