Portugalsko v Indii
Bílé kostely, v každém Betlém a vánoční stromek. Palmy, banánovníky, kokosy, krucifixy. Nálepky na autobusech „Ježíš je můj nejlepší kámoš“ a nebo jednoduše jen „Ježíš“. Stará Goa. Hlavní město bývalé portugalské kolonie.
Proudil skrz něj všechen portugalský obchod a řádila v něm španělská inkvizice a malárie a jiné tropické choroby. Nakonec ho Portugalci opustili a přesunuli podél řeky směrem k moři. Do Panjimu. Stará Goa je dnes malá vesnice se spoustou kostelů a bazilik a klášterů. A volných travnatých ploch, kde stálo vlastní město. To dávno spadlo, není po něm ani stopy. A nevypadá to tam ani trochu indicky – budete si tam připadat jako na venkově v Portugalsku … kam zrovna přijel zájezd Indů.
Z Agondy 70 kilometrů. Po cestě se mi vrhali do cesty teenageři cinkající kasičkami. S vycpaným paňácou a pokřikovali „Old men, old men!“ Při předchozích výletech se nic takového nedělo. Je to prý novinka, začali s tím loni po vzoru Guye Fawkse oslav v UK. Večer paňácu zapálí a vystřelí pár raket – na které si plánují vykoledovat.
Opět skrz bláznivý Madgaon. V kterém jsem minul odbočku do Pondy a skončil na dálnici do Panjimu mezi velenáklaďáky a autobusy, traktory a kárami (nesmí tam). Po mostě, kde všichni záhadně dodržovali předepsanou třicítku (jinak se tu dopravní značky považují za dekoraci a nedodržuje se vůbec nic). I tady neoznačené zpomalovací pruhy, když o nich nevíte, vidíte je, až když je pozdě.
Krajina na severu Goa není tak zábavná jako na jihu. Pláně, kopce jen lehce se vlnící. Méně lesů, o dost víc prachu. Ale hlína má stejně červenou barvu. Večer jsem měl červeno-černá oční víčka, umýt to šlo zatraceně špatně. Hornický oči. Zatím nikde jinde.
Pár fotek ze Staré Goa
