Vraťte Thaksinovi jeho nakradené miliardy, požadují Červené košile

Před pár dny začali po Bangkoku jezdit Červené košile. Na pickupech a motorkách, v červených taxících. Mávají vlajkami a transparenty, povykují s megafony. V rukou podlouhlé balónky. Když jimi mávají, jako by hrozili červenými obušky. A je to v Thajsku a tak je to jak párty, ale na druhou stranu jde z Červených trochu strach. Demonstrují za Thaksina, bývalého thajského premiéra. Proti Žlutým košilím. Prý za demokracii a proti diktátorství. A Thajci si o tom vyprávějí vtip:

Poté, co bůh stvořil svět, vypravil se do něj s dvěma pytli. V jednom nesl dobré věci a v tom druhém špatné. V každé zemi se zastavil a z každého něco vyndal. Všude tak dostali něco dobrého a něco špatného. Aby byl svět v rovnováze. Ale když dorazil do Thajska, zakopnul a nedopatřením vysypal všechno z dobrého pytle. Nádherné pláže a tyrkysové průzračné moře. Úžasné hory na severu. Příjemný počasí. Skvělý jídlo. To nejsladší ovoce. Bezva lidi. Spoustu zábavy. „Jenže co teď s tím? Tohle má k rovnováze daleko,“ posadil se bůh sklesle pod mangovník a přemýšlel. Když tu ho to napadlo. Otevřel špatný pytel a vytáhl z něj politiky.

Smějete se? Ne? Tak to je v pořádku. Ono to totiž už k smíchu moc není. Thajská politika. Červené košile jsou povětšinou chudí farmáři ze severovýchodu. Z Isaanu, nejzaostalejší thajské provincie. Známí tím, že moc nemyslí, mají rádi zábavu, oblékají se jako kovbojové, chovají buvoly a jsou to sympaťáci, kteří se s každým hned skamarádí. Nejdůležitější isaanský kulturní export je som-tam, ostrý papájový salát, grilované kuře, lepivá rýže a hudební styl moo lam.

Zkorumpovaný mesiáš

Spousta farmářů z Isaanu prchla hledat práci do Bangkoku. Bez nich by město nefungovalo. Pracují na stavbách, jsou hlídači, uklízeči, kuchaři, řidiči taxíků, „profesionální thajské přítelkyně“. A obvykle jsou – nehledě na to jestli řídí buvola na poli nebo taxík v Bangkoku – bez pořádného vzdělání, bez peněz, bez rozhledu. Snadno manipulovatelní. Nikdy si jich žádná vláda nevšímala. Až Thaksin. Nasypal jim hromady peněz skrz programy, které jemu sypaly ještě víc. Milují ho.

Thaksin opravdu vypadal jako mesiáš. Dokud se nepřišlo na jeho neuvěřitelně drzou korupci. Armáda provedla puč a Thaksin utekl ze země. V následujících volbách vyhrála PPP, jeho prodloužená ruka, a sestavila vládu. To se nelíbilo Demokratům a tak si oblékli Žluté košile a začali protestovat. To se nelíbilo PPP a tak si oblékli Červené košile a začali také protestovat.

Žlutí pak obsadili letiště a požadovali odstoupení vlády. To mezitím vyřešil Ústavní soud, když PPP rozpustil a jejím šéfům zakázal politiku. Vyplavalo, že ve volbách kupovali hlasy. Demokratům se pak spolu s několika menšími stranami podařilo dát dohromady současnou vládu. A to se nelíbí Červeným, označují to za nedemokratické a občas proti tomu demonstrují.

(Koho zajímá thajská politika za Thaksina podrobněji, může si přečíst více)

Chceme demokracii!

V neděli, 14. 03. '10, na Ratchadamnoen Klang, nedaleko mostu Phan Fa. Hlavní Červená demonstrace. Holka na korbě pickupu, sotva dvacet. Červená kšiltovka, červené triko s kapucí. Směje se a lehce nejistě na mě volá „Democracy for Thailand!“ Buddhistický mnich v brýlích, s megafonem v ruce. Upřeně se na mě zadívá a vážně a pomalu mi říká „We want democracy by non-violence“.

Řečníci na pódiu pomlouvají vládu, policii, armádu a chválí Thaksina. „Premiér musí do zítřejšího poledne odstoupit!“ hřmí v poledne. „Jinak přitvrdíme!“ Už během předcházejícího týdne Červení vyhrožovali, že během protestů sesadí vládu. Ale jak to chtějí udělat? Když vlády v Thajsku sesazuje zásadně armáda a ta nemá Červené ráda?

Na Phan Fa, pod podiem, je tolik lidí, že se téměř nedá projít. Kolem se vlní dlouhatánské fronty na som tam. Průvody demonstrantů bubnují a tančí. Řečníci se střídají s kapelami. Sound systémy na náklaďácích vyhrávají moo-lam, isaanský pop. Kovbojské klobouky, velké sluneční brýle s kovovými obroučkami. Spíš jak na isaanském hudebním festivalu než protivládní demonstraci.

Podle Červených je tady na 300 000 lidí. Ministerstvo vnitra tu ale v jednu odpoledne napočítalo jen 46 377 osob. Pravda bude někde uprostřed. Samo ministerstvo totiž tvrdí, že protestující přijeli do Bangkoku na 13 385 pickupech, v 3 386 autech, na 36 náklaďácích, v 60 autobusech, 115 minibusech a 3 vlaky. Což dává jen necelé tři demonstranty na jeden dopravní prostředek. A to je na chudé farmáře podezřelý luxus.

„Prosím, zachraňte mě“

I kdyby jich bylo 300 000, pořád se to ani neblíží slibovanému Milionovému pochodu. Možná zastáncům Thaksina došla motivace. Pár hodin před začátkem demonstrací údajně prohlásil „Prosím, zachraňte mě.“ Nikoli „Zachraňte Thajsko.“ Jako by přiznával, o co celou dobu jde. A kdo by snad pochyboval, protesty byly svolány poté, co soud zabavil Thaksinovi polovinu majetku. Červení o tom raději nemluví. Soud totiž zákeřně zabavil jen polovinu. Ani skalní příznivci nebudou skandovat: „Vratťe Thaksinovi jeho miliardu dolarů! Aby měl celé dvě!“

Navíc nepomáhá, že Červené košile nemají vůdce. Thaksin nemůže zpět do Thajska, páč by šel na dva roky sedět. Dalším Ústavní soud zakázal politiku, protože fixlovali volby nebo moderovali pořady o vaření. Hnutí je rozdrobené do spousty frakcí. Všichni sice oblékají červenou a bijí se za Thaksina, proti Žlutým a za chudáky, ale zároveň i navzájem proti sobě. Není divu, že údajně už delší dobu mají problémy s financováním své kampaně. Několikaměsíční kempování po úřadech, jak to před dvěma roky udělali Žlutí si nemůžou dovolit.

Sabotáž a nudlová polévka

I když Červení dnes hlásají mír a nenásilí, nikdo jim úplně nevěří. Všichni si pamatují na násilnosti, které loni na jaře spustili v Bangkoku a Pattaye o svátku Songkran. Kdyby proti nim v takovém případě zakročila armáda, jak se spekuluje, asi by nikdo nebyl proti. Premiér sice vyzval ke klidu, ale zároveň označil protesty za „sabotáž“. A tak o tom napsali téměř všechny noviny. Thai Rath – nejčtenější thajský tabloid – k tomu zcela bezprecedentně zveřejnil zprávu o výrazném posílení ostrahy nemocnice Siriraj. V nemocnici Siriraj se právě léčí sám král. Král, který je v Thajsku až nábožně uctívaný, kterého mají všichni rádi. Byť jen náznak, že Červení by ho mohli ohrozit, jim na oblibě nepřidá.

Většina Thajců je tím vším unavená. „Červené košile, Žluté košile. Už mě to nebaví. Nemůžou prostě jít domů a dát pokoj?“ stěžovala si Baychaa, učitelka z Bangkoku. Ale co si myslí o Thaksinovi, bylo jasné: „Prý odpusťte Thaksinovi! To byl snad nejzkorumpovanější premiér, kterého kdy Thajsko mělo. Že prý zkorumpovaní jsou všichni politici! A proto je to jako v pořádku?“

A tak se zatím zdá, že největší radost z toho budou mít majitelé stánků s nudlemi a ovocem po městě. Páč tenhle týden prodají o poznání víc, než obvykle.

Pár fotek z Červených demonstrací

Buddhistický mnich mi vážně a pomalu říká „We want democracy by non-violence“.
Průvody demonstrantů bubnují a tančí. Sound systémy na náklaďácích hrají moo-lam, isaanský pop. Je to spíš jak isaanský hudební festival než protivládní demonstrace.
Podle Červených na nedělní demonstraci dorazilo na 300 000 lidí. Ministerstvo vnitra tu ale v jednu odpoledne napočítalo jen necelých 50 000.
Bezpečnost na demonstracích zajišťují sami Červení. Černě oddění, s červenými šátky, působí spíš jak soukromá revoluční armáda.
Po Ratchadamnoen Klang se vlní se fronty na papájový salát. Původem z Isaanu, ale dnes oblíbený a všudypřítomný po celém Thajsku.
McDonald mají Červení rádi. Je také červený a je v něm mrazící klimatizace.
Červená demosntrace se koná na Ratchadamnoen Klang, tzv. Královském bulváru. Ten spojuje starý Královský palác s novým královským sídlem v Dusitu. Na Červené tak nezúčastněně shlíží obrovské žlutě zarámované královy podobizny. Je známo, že král Červené moc rád nemá.
Zdá se, že největší radost z Červených budou mít majitelé stánků s nudlemi a ovocem po městě. Páč tenhle týden prodají o poznání víc, než obvykle.