Dáte si cibulovou nebo bramborovou zmrzlinu?
Ulice s obchody se suvenýry pod schodištěm ke chrámu Konpira-san. Usmívající se Japonka mi točí do kornoutu zmrzlinu z tofu. Posype ji čerstvě nasekanou jarní cibulkou. Kápne na ni trochu sójové omáčky. Opatrně ochutnávám. Je to trochu jako studený udon, polévka s bílými pšeničnými nudlemi.
Že ta zmrzlina připomíná udon, není náhoda. Konpira-san je v prefektuře Kagawa. V Japonsku dobře známé i pod svým starým názvem Sanuki. A Sanuki, to je téměř synonymum právě pro udon. Ale pokud by se vám zmrzlina z tofu s cibulkou zdála řekněme příliš odvážná, mají o pár kroků vedle obyčejnou ze sójového mléka ozdobenou barevnými křupkami z lepivé rýže.
Japonsko je tajná zmrzlinová velmoc, napadá mě. Na odpočívadle na dálnici kdesi za Tokushimou mi natočili pohankovou. V sushi restauraci v Uwajimě jsem jako dezert dostal zmrzlinu z wasabi. Sladkobramborovou mají snad na každém rohu – i když tu nejlepší ze speciální fialové odrůdy dělají prý na Okinawě daleko na jihu.
Mohlo by se vám zdát, že jsou to všechno střelené nápady ze soutěže o nejpodivnější zmrzlinu. Ale kupodivu všechny chutnaly skvěle. Která byla nejlepší? Jasně že ta nejpodezřelejší se sójovkou a jarní cibulkou. A nic by se na tom nezměnilo, i kdyby nepřipomínala nudlovou polévku – zmrzlina z hladkého tofu chutná příjemně lehce, kontrastně křupavá cibulka jí dodává až ostrou svěžest a slaná sójovka svou hlubokou umami chutí vše propojuje a dává tomu pevný základ. Nejpromyšlenější zmrzlina jako jsem zatím zkusil ;)