Hlava Chandigharu je dobře střežená

Chandighar měl oběžný systém (ulice), srdce (nákupní a zábavní čtvrť v Sektoru 17) a plíce (pás zeleně a parky). Ale bez hlavy by koncept organismu nebyl kompletní a tak dostal při plánování a výstavbě i Hlavu. Komplex vládních budov zvaný Capital Complex (Vládní Komplex). V něm jsou společné úřady Punjabu a Haryany:

Poté, co v roce 1995 před Shromážděním zastřelili tehdejšího premiéra Punjabu Beanta Sinnga sikhští nacionalisté, je potřeba k návštěvě Hlavy povolení. To na počkání vydá šéf kanceláře ministerstva turismu nebo děkan fakulty architektury. Já šel na ministerstvo. V malé kanceláři se tísnilo asi deset lidí. Nebylo moc jasné, kdo tam pracuje, kdo tam zevluje a kdo tam pro něco přišel. Ale někdo mi podal formulář, nechali kolovat můj pas a při tom udělali jeho kopii a nakonec mi vydali povolení. Psalo se na něm: „Povolení k návštěvě Vládního Komplexu se uděluje panu Yanu Plíhalovi, který je z Česka a je Designér a který zamýšlí navštívit Vládní Komplex, aby spatřil a studoval Le Corbusierovo dílo.“ S jedním podpisem. Žádným razítkem. Ve 4 kopiích.

Povolení k návštěvě Komplexu.

Legislativní Shromáždění Punjabu a Haryany

Zvenku lehce připomíná elektrárnu. Le Corbusier se prý inspiroval v Ahmedabadu, kde viděl blok chladících věží.

Na vrátnici jsem ukázal povolení a vyfasoval zřízence v turbanu. Zakázali mi uvnitř fotit a skicovat. Zřízenec mě po několika šikmých rampách odvedl do chladící věže – zasedacího sálu Shromáždění. Je obrovský, strop nekonečně vysoko. Věž nahoře obepíná velmi padesátková dekorace z černého betonu. Na zemi tlusté koberce, dokonale tlumí každý krok, okolí je izolováno tlustými betonovými zdmi. Naprosto ohlušující ticho. (Pozor, toto není oxymoron, opravdu to tak působí.)

Vše v barvách indické vlajky, červené a zelené, s přídavkem neutrální černé a béžové. Včetně původního nábytku: stolky, polstrovaná křesla potažené zelenou koženkou. Nejen nábytek, snad vše je původní, včetně elektroinstalace s černými bakelitovými vypínači.

Mimo sál je celé shromáždění z pohledového betonu, občas je v něm obtisknutá swastika. Ale žádný pravidelný dekor. Spáry po lití betony jsou výrazné a přiznané. A jako všude v Chandigharu jsou tam prominentní sloupy. Kulaté a betonové. A venku před budovou hučí klimatizace.

Legislativní shromáždění vypadá trochu jako elektrárna, včetně chladící věže.
Le Corbusierova skica
Vchod do Legislativního shromáždění.
Klimatizace je všudypřítomná – zajímavé je, že s ní Le Corbusier nepočítal.
Ubytovna armády, schovaná pod zemí vedle budovy Shromáždění

Sekretariát

Největší a nejvyšší budova. Z béžového betonu, obrovská masa. Vchod jak do pevnosti, od něj se táhnou řady oken jen uprostřed přerušených vertikálou dvoupatrových ministerských kanceláří. Někdo by mohl namítnout, že zvenku budova vypadá, jako by přežila atomovou válku, ale myslím, že touhle obrovskou masou Le Corbusier přesně trefil formu k obsahu a Sekretariát krásně pasuje k bláznivé byrokracii, která se koná uvnitř. (Brazil [IMDB] opět vytane na mysli.)

Ze Shromáždění [viz výše] je to do Sekretariátu přes dvě parkoviště a bránu v plotu s žiletkovým drátem hlídanou armádou. Tam jsem přišel o druhou kopii povolení. Vypsali mi papírek a poslali mě do hlavní budovy. Po důkladné kontrole – detektor kovů, prošacování, detektor kovů – mě voják se samopalem eskortoval do kanceláře velitele. Vyholená hlava, baret, dvě hvězdy na výložkách [viz pes], tvář jak z amerického filmu (ani nevypadal jako Ind). Na zdech visela schémata komunikace v jednotce, na stole měl vysílačku, do které říkal věci jako „Oscar Papa, Oscar Papa“ a odpovídal mu chrčivý hlas a bílý šum. Odebral mi papírek a pas a přidělil mi jiného vojáka se samopalem, tentokrát v modrém turbanu a s knírem. Následovala ještě návštěva v kanceláři Administrative Officera. Obrovská místnost, ze stolů přetékaly stohy papírů, kolem se povalovala příliš velká razítkla a zvonily černé bakelitové telefony. Tam jsem byl vybavem třemi kopiemi speciálního povolení. Jednu mi hned sebrali, jednu si nechal voják a jedna mi zbyla. Ozbrojenec mě vzal na střechu, kde bývala kavárna a ze které byl bezva výhled na město a ostatní budovy Komplexu.

Pes: Dvě hvězdy na rameni jsou jenom poručík, takže nic moc.

Sekretariát je největší a nejvyšší budovou Komplexu.
Vchod do Sekretariátu je jako pevnost.
Střecha Sekretariátu. Ve struktuře se vzletnou střechou bývala kavárna. Vlevo můj ozbrojený doprovod.

Nejvyšší soud

Soud stojí od Sekretariátu [viz výše]Shromáždění, trochu stranou, za bazénem s vodou a betonovou plochou. Tak deset minut pěšky. Nejenže stojí opodál, působí i nějak víc lidsky. Budova je to sice velká, oblouky vstupního portálu jsou třicet metrů vysoké, ale možná protože jejich beton je barevně natřený a je protože je schovaná ve stínu své střechy, působí víc skromně. Na terase pod střechou se povalují židle navržené Le Corbusierem s typickým výpletem (jsou všude v Chandigharu a ve stínu tam pospávají uklízeči.

Tady si na vrátnici povolení jen prohlédli, nikoho mi nepřiděli a pustili mě dovnitř. Možná to bylo tím, že bylo po čtvrté odpoledne a všichni důležití dávno odešli domů.

Vstupní portál, oblouky jsou třicet metrů vysoké.
Detail struktury na střeše Nejvyššího soudu.

Chandigarhská ruka

Nedaleko Nejvyššího soudu, v parku za vypuštěnou fontánu, se větrem osamoceně otáčí kovová, pětačtyřicetitunová veleruka. Tu navrhl, stejně jako celý Komplex, sám Le Courbusier a měla symbolizovat otevřenost a tak. A stalo se z ní logo Chandigharu.