Irán je takové Turecko. Moderní, čistý a špinavý zároven. Jen je vše nadepsané persky (stejné písmo jako arabština). Peníze mají nadepsanou hodnotu arabskými (skutečnými arabskými, ne těmi, co používáme u nás) i latinkovými číslovkami a pro jistotu je tam suma ještě slovy anglicky a persky. Chodníky nejsou zatraceně vysoké jako v Turecku. Mají vodní příkop. Obvykle plný špinavé vody nebo jen špíny. Udajně kdysi dávno tyhle kanály sloužily k rozvodu pitné vody po městech. Vybaveny jsou jimi ale i chodníky nové. Je tu levněji než v Turecku ale dráž než v Thajsku. Iranský kebap je horší než turecký. Jen grilované maso, bez koření, omáčky, jen s chlebem, který chutná jako karton. Nejzajímavější částí je grilované rajče, osolit si ho musíte sami. Čaj tu jede také, jen se cukr nehází přímo do nápoje. Dáte si ho na jazyk a pijete přes něj.

Zatim jsem byl jen v Maku. Je to kousek od tureckých hranic. Je velké asi jako Velvary, ale protože je ve spektakulárnim kanonu, je zatraceně dlouhé. Během odpoledne jsem se v obchodě od prodavače dozvědel, že „No disco in Iran“ a v sendvičárně obsluha byla „Very happy you come.“ Mají tu dvě nakupní ulice s botama a oblečením, které se tu na ulici nesmí nosit. Přes den nebyly venku vidět žádné ženy, zato k večeru jich spousta vyrazila na nákupy. A i tady, v takovém zapadákově, nosí některé šátek posunutý zatraceně daleko (jen odlétnout) a ukazují půlku vlasů. Často obarvených. Makeup nosí snad všechny. A zatímco půlka chodí v chadoru (černém stanu), najdou se i takové, které mají na sobě těsné džíny s flitry, manteaux na tělo sotva pod zadek a sandály na boso. V trhání obočí se všechny pravděpodobně inspirovaly nějakým japonským komiksem.

AKTUALIZACE: Zatímco v autobuse se cestující neustále přesazují tak, aby cizí ženy neseděly vedle cizích mužů, na terminálu v čekárně to nikdo neřeší.