Japonské stroje
V Japonsku jsou všude. Září v ulicích velkoměst a lákají k sobě kolemjdoucí. Osaměle postávají v zapadlých vesnicích na zapadlých ostrovech. Ztraceně vyčkávají v lesích a na loukách. Zevlují i na lodích a ve vlacích. Celkem jich je pět a půl milionu. Víc než obyvatel Slovenska. Ročně do nich Japonci nahází 5 bilionů yenů.
Prodejní automaty. Začalo to nenápadně v roce 1904. To se v Japonsku objevil první. Byl ze dřeva a daly se v něm koupit poštovní známky a pohledy. Ve třicátých letech přibyly další. Prodávaly karamely Glico. Opravdový boom nastal ale v 1964 při Olympiádě v Tokiu. Tenkrát bylo potřeba rychle prodat spoustu věcí spoustě lidem a na to se automaty skvěle hodily. Dnes na každých 23 obyvatel Japonska připadá jeden automat a prodeje v nich tvoří 5 % japonského maloobchodu.
V automatech koupíte nejčastěji limonády, džusy, energy-drinky, zelený čaj. Snad největší hit je kafe v plechovce – horké i studené. Vše kolem sto dvaceti sto padesáti yenů. Časté jsou také cigarety. Na zmrzlinu nebo instantní nudle narazíte méně, ale pořád jsou docela běžný. Ponožky, rýže, banány, čerstvá vejce, voda z horkých pramenů nebo omikuji – lístečky papíru s věštbami, obvykle prodávané v chrámech – se ale jen tak nevidí. A iPody, živí humři, květiny v květnících a použité kalhotky středoškolaček jsou legenda. Na internetu najdete jejich fotografie, na ulici v Japonsku je nepotkáte. Alespoň já za měsíc a půl z nich neviděl žádný. Dokonce ani ty ponožky nebo banány ne. (Pravda, nehledal jsem.)
Proč jsou automaty v Japonsku tak oblíbené? Vyjdou levněji než živý prodavač, nezabírají moc místa a mají otevřeno pořád. Navíc kriminalita a vandalismus v Japonsku téměř neexistuje a provozovatelé se nemusí o automaty bát. Ale je tu ještě jeden důvod pro popularitu. Jak říká šéf Japonské asociace výrobců automatů: „Japonci mají automaty rádi, protože při nákupu v nich nemusí jednat s dalšími lidmi.“ Odpočinou si tak od věčných rituálů a klanění se.
Pár fotek
Víc fotek automatů najdete v galerii Japonské stroje
