Proč v Barmě nikdo nechce vaše dolary

Platit v dolarech, to budu docela často. V Myanmaru se některé věci platí zásadně v dolarech. Hotely. Letenky. Vlaky. Nejsou-li vaše dolary jak z tiskárny – tj. nepřeložené, bez oslích uší i oušek, naprosto čisté, nepopsané a nenatržené, nikdo je v Barmě nebude chtít. A ani potom nemáte vyhráno. Musí být nové série, ty z před 1996 jsou k ničemu. A číslo série nesmí začínat písmeny CB. Nebo HB. Nebo HE. Přirozeně.

Barmánci, zdá se, penězům nějak nevěří. A své vlastní měně, která se nazývá kyat [čát], věří ještě o dost méně než dolaru. Není se čemu divit. Když vojenská vláda v roce 1966 pěkně dokončila kompletní znárodnění všeho, završila to akcí „teď ještě ukážeme boháčům s prachama v polštáři“ a demonetizovala velké bankovky. Z padesátek a stovek se přes noc staly bezcenné obdélníčky papíru. Pro velký úspěch to v 1988 zopakovali. Pochopitelně ani v jednom případě se předem nic nevědělo. Ale aby tsi o lid tak nebral, vydávali generálové čas od času vydávali bankovky se zábavnými denominacemi jako 75 kyatů (to asi na památku narozenin velkého vůdce Ne Wina) nebo 45 a 90 kyatů (protože Ne Win měl rád číslo 9 a numerologii). Lid se tím ale nenechal obalamutit a jako pomstu dělá z kyatů neuvěřitelný salát.

Oficiálně za dolar dostanete asi 5 kyatů. Dřív si v tomto kurzu musel na letišti každý turista vyměnit alespoň 200 dolarů za tzv. FEC. Něco jako bony do tuzexu. Jen snad ještě méně užitečné – daly se jimi platit vládní hotely, vlaky a letenky. Nic jiného. Žádný bambusový tuzex. Místním byly FEC k ničemu. Platit s nimi vůbec nesměli. Dneska žádná povinná směna neexistuje – a tak všichni vesele šmelí na černém trhu v kurzu přibližně 200× výhodnějším. 1000 kyatů za dolar.

Nejzábavnější je, že celé této šarády se musíte zúčastnit – kyaty mimo Barmu nekoupíte a bankomaty tu nemají. Ale ono by to asi nepomohlo. Jak podobné vojenské sebranky známe, z bankomatů by peníze určitě padaly v oficiálním kurzu ;)