Royal Enfield: indický Harley Davidson

Temné dunivé thump-thump-thump. Blyštící se chrom. Enfield Bullet. Nejstylovější indická motorka. 350 cc. Jeden válec. Řazení napravo. Nádrž jako kapka. Nejdéle vyráběná motorka na světě.

Bullet je původně britská motorka. Do Indie se dovážela od konce čtyřicátých let. Když pak indická vláda v roce 1955 hledala stroj pro policii a armádu, vybrala Bullet. Objednali 800 kusů, což byla tehdy obrovská objednávka. Britský Enfield se proto spolčil s Madras Motors a ti začali montovat Bullety z dovezených dílů. O dva roky později jim Britové prodali komplet montážní linku a od 1962 vyrábí všechno sami. Na konci šedesátek britský Royal Enfield zkrachoval, v Indii pokračovali. V devadesátých letech koupili původní značku a z Enfield India se stal Royal Enfield.

Pořád se vyrábí v Chennai v Tamil Nadu. V továrně ve velmi indické průmyslové zóně na severu města. Nepořádek, špína, funící kouřící náklaďáky, rozbité silnice, prach, louže, potulující se krávy, řítící se budovy. Uprostřed toho čistě bílou zdí obehnaná naleštěná továrna, s parkem u recepce a nápisem Royal Enfield nad bránou. Stejný veterán jako motorky, které se tam vyrábí. Žádní moderní roboti, vše ručně. Včetně finální montáže. Osm modelů, pět pro Indii, tři na export. Na první pohled se liší jen nepatrně.

„Pořád děláme původní Bullet 350 cc. Pár věcí se změnilo, motor má dnes žebra z hliníku, ale jinak je to ta samá motorka,“ vedl mě Jaydeep do haly. „Dražší modely se liší o poznání víc. Mají hliníkovou i komoru pro píst, vepředu kotoučové brzdy, elektrický startér. Bullet 350 má komoru z oceli. Je těžší, rychleji se opotřebuje, motor má nižší výkon. Ale má jednu výhodu. Víc duní a bublá. Rám motorky vibruje na stejné frekvenci jako motor a zesiluje tak zvuk.“ Ale: „Už dnes ho nemůžeme vyvážet do Evropy, je příliš hlučný. A za dva roky tomu bude konec i tady, v Indii. Ale Bullet je Bullet kvůli zvuku, nemůžete ho jen tak zrušit. Takže vyrábíme i speciální tlumiče, které dělají větší rachot,“ potutelně dodal Jaydeep.

„Nevyrábíme v dávkách,“ ukazoval Jaydeep na řadu hotových motorů. „Každý díl je určený pro konkrétní motorku, nemáme jich zásoby. Když se kterýkoliv ze strojů rozbije, zastaví se celá továrna. Je to japonská metoda, říká se tomu ‚lean production‘,“ pokračoval. „Jen tak se věnuje pozornost údržbě strojů a když už se něco rozbije, opraví se to co nejrychleji.“ Vzhledem k indické pracovní morálce (dost nízká ;) a přístupu k řešení problémů (nic se neřeší, dokud nenastane úplná katastrofa) to považuju za prozíravý přistup managementu.

V lakovně chlapík od ruky pruhy. Na ponku plechovku se zlatou barvou a láhev s ředidlem, plochý štětec v ruce. Jistě a bez zaváhání. Perfektní, pravidelné. „Já tu pracuju tři roky – a za tu dobu neudělal jedinou chybu,“ komentoval Jaydeep. Natěrač se skromně usmíval. Pro Enfield pracuje téměř desetkrát déle. „Hero Honda nebo TVS jsou možná levnější a spolehlivější. Ale když si koupíte Bullet, víte, že pruhy na nádrž natřel tenhle chlapík. Nejsou to anonymní stroje.“

Royal Enfield loni vyrobil 40 000 tisíc motorek. 90 % pro domácí trh, zbytek jde na export. Letos plánují 60 000 a rok poté 100_000. Ale i se sto tisíci ročně to bude malá továrna. Hero Honda jich vyrobí 100_000 za měsíc, hádám. Ne-li víc.

Fotky z továrny

„Já tu pracuju tři roky – a za tu dobu neudělal jedinou chybu,“ komentoval Jaydeep, který mě prováděl továrnou, práci natěrače.
Finální montáž.