Trpíte duševní chorobou? Pokud ano, jakou a kdy jste se naposledy léčili?

Začne to při vyplňování přihlašovacího formuláře. Jsou na něm kolonky pro jméno a číslo pasu a typ víza, stejně jako v každém indickém hotelu. A pak, než dojde na podpis: trpíte duševní chorobou? Pokud ano, jakou a kdy a jak jste byl naposledy léčen?

Ashram v Amritapuri je sídlo vyhlášeného ženského guru – Ammy. Přezdívá se jí „Huggin' Mamma“ („Objímající máma“). Objímá lidi. Celkem už přes třicet miliónů. Lehce ošuntělé růžové věžáky jsou vidět už zdálky. Čtrnáct pater. Jako apartmány pro levnou dovolenou v jižním Španělsku. Mávající palmy. Projdete bránou a kolem se pohybuje podezřele mnoho individuí v bílých hábitech. Zůstaňte tam pár hodin. Potkejte pár lidí. A zjistíte, že otázka ohledně duševních chorob byla na místě. Ashram je plný magorů.

Amma ashram je vidět už zdálky. Lehce ošuntělé růžové věžáky. Čtrnáct pater. Jako apartmány pro levnou dovolenou v jižním Španělsku. Mávající palmy. Projdete bránou a kolem se pohybuje podezřele mnoho individuí v bílých hábitech. Zůstaňte tam pár hodin. Potkejte pár lidí. A zjistíte, že otázka ohledně duševních chorob byla na místě. Ashram je plný magorů.

Za dveřmi je Darth Vader

Vlad byl původem z Rumunska. Posledních třicet let žil v Austrálii. „Byla to chyba, Austrálie není moje země. Vůbec jsem tam neměl zůstávat,“ říkal zamyšleně. Potkal jsem ho, když pil čaj u stánku na pláži (proti pravidlům ashramu). V ruce měl cigáro (proti pravidlům) a na sobě kraťasy (proti pravidlům). „Minulý týden jsem si šel koupit zrcátko,“ začal vyprávět. „Prodavačka v obchodě ho šla najít dozadu. Po minutě nebo dvou se nejistě vynořila a zeptala se mě: ‚Já se omlouvám, ale zapomněla jsem, co jste chtěl.‘ A já si uvědomil, že vlastně nevím. Zasmáli jsme se tomu a už jsem odcházel, když tu mě to došlo. Zrcátko! Ale to byla Amma! Oběma nám sebrala myšlenky!“

„Do Indie jezdím deset let, byl jsem tu snad dvacetkrát. Ale nikdy sem nebyl v Goa. Jednou jsem to řekl Ammě. A ona: ‚Dobrý nápad, jeď do Goa.‘ Ale když jsem se druhý den ráno probudil, točila se mi hlava a vůbec jsem neměl energii. Amma nechtěla, abych odjel. Tak jsem zůstal.“ Chvíli pozoroval vlny a: „Celý den mi pak přehrávala filmy v hlavě – slyšel jsem jak vedle v pokoji bojuje Darth Vader s Lukem Skywalkerem světelnými meči, když jsem s někým mluvil, vždy se z toho stal kus dialogu z Pána prstenu.“

Že by to mohlo být z hulení a LSD, na kterém jel těch třicet let v Austrálii, to ho nenapadlo.

Ještě jednou…

Francesca, pětadvacet, z Rakouska. Nemá na sobě bílý hábit. Zdá se normální. „Jsem tu teprve pár hodin, ale vážně jsou tady všichni magoři?“ ptám se. Směje se. „Jo, je tady spousta ženských, přes čtyřicet let, žijí tady. Každá si myslí, že ji má Amma nejraději a že ona ví nejlépe, co si Amma přeje. Ale páč Amma nemá ráda, když se lidé hádají, před ní se všechny tváří jako nejlepší kamarádky. Ale jak je Amma z doslechu, nastane peklo,“ pomlouvá.

„Zítra nebo pozítří odjíždím,“ pokračovala. „Jsem tu už čtyři týdny a za deset dní letím zpátky domů. Doufám, že se mi podaří zabookovat si letenku do Bangalore. Amma je teď tam, než odletím, musím ještě jednou vidět Ammu.“

… a v kterém pokoji bydlíš?

Každý den se kolem páté koná orientační procházka ashramem pro nově příchozí. Nejprve vám pustí vám oslavné video o Ammě a pak vám ukážou, kde co, řeknou kdy má otevřeno jídelna a tak. Prohlídku vedl Libanonec, který tam byl už zjevně moc dlouho. A zdálo se, že dodržuje všechna pravidla ashramu – včetně toho žádný sex. Když mluvil s holkama, vypadalo to, že plánuje, jak je v noci znásilnit. Slizce se usmíval, byl podivně vlezle ochotný. Eh, i když chvílemi se zdálo, že na pohlaví by mu nakonec nezáleželo… Saiki z Japonska se po prohlídce třepala: „Chtěla jsem tu zůstat týden, ale teď si nejsem tak jistá. Eeek. Byl tak divný. Kyaa!“

Pes: Původně jsem si říkal, že bych tam mohl zůstat dva dni. Ale jelikož se po tom prvním zdálo, že větší cvoky už nepotkám, zůstal jsem jen jeden ;). I když pravá gouda a pesto v tamní kavárně byly lákavé. A v ashramu je zakázáno fotit.