V Bamu se už nic netřese

Bam je pět let po zemětřesení jedno velké staveniště. Kdybych ale nevěděl, co se v něm stalo, asi by mi to ani nepřišlo podezřelé. Jen ty chybějící chodníky by byly pro Írán velmi neobvyklé. Vodní příkopy kolem silnic už ale mají. Až to vše opraví, bude Bam jedno z nejhezčích íránských měst. Nebudou v něm sice žádné památky, protože i slavná citadela jim spadla, ale ulice budou široké a lemované stromy a všude budou spousta zeleně a datlových palem. Příjemné místo.

Hodně lidí bylo velmi přátelských, kolemjdoucí mi na ulici děkovali, že chci vidět pevnost, i když z ní moc nezbylo – je to hora sutin. Na druhou stranu je vidět, jak obrovská byla. A většina zřícenin v Česku je mnohem zřícenějších. Neplatí se vstupné, celá pevnost je pod lešením a probíhá rekonstrukce. Některé části jsou již opravené a vypadají, jako by byly postavené včera. Což není daleko od pravdy.

Všichni cestovatelé bydlí v Bamu v guesthousu u Akbara. Je to pár unimobuněk v zahradě hned vedle staveniště skutečného guesthousu. Ten původní opravdový spadl při zemětřesení. Hrubá stavba nového je téměř hotová. Na otázku, kdy to dokončí Akbar říkal, že neví, že záleží na penězích. Ale jedna část by mohla být za dva nebo tři měsíce hotová.

A potkal jsem tam Australanku, která si v Lahore koupila trumpetu, velmi androgynně vyhlížejícího Švéda, dva Korejce, kteří přímo v guesthousu chystali uměleckou instalaci, vše pečlivě měřili pásmem a zaznamenávali na video.