Dokud nebudu mít na prstech varhánky

Ležím v bazénu horké minerálky. Výhled přes útesy na moře. Za mnou kopce pokryté lesy. Onsen Hirauchi Kaichu – horké prameny na jihu Yakushimy. Tři bazénky vysekané v kameni. Přístupné jen pár hodin denně při odlivu. Jindy jsou pod hladinou moře.

Onsen Hirauchi-kaichuna jižním pobřeží ostrova Yakushima

Zatímco si užívám vody a výhledu, přijdou dva Japonci. Mezi šedesáti a sedmdesáti. Ze sousední vesnice, hádám. Namydlí a vydrhnou se a lehnou si do bazénku za mnou. Zastaví se i několik (japonských) turistů, ale do vody nevlezou. Jen dvě holky si zují trekové boty a namočí si nohy. Hirauchi Kaichu není žádný resort. Nejsou tu žádné šatny. Není tu ani žádná přepážka, která by onsen dělila na muže a ženy, jak bývá obvyklé. Jen ty tři bazénky na útesech. Neuvidíte tu žádnou koupající se Japonku. Žádná by se nikdy nesvlékla před cizími muži.

Onsen Hirauchi-kaichuna jižním pobřeží ostrova Yakushima je přístupný jen pár hodin denně za odlivu. Zbytek času je pod hladinou moře.

Lázně pro vesničany a lázně pro bohy

Onsen doslova znamená horký pramen. Automaticky se předpokládá, že se v něm dá koupat. V Japonsku je jich díky sopkám přes tři tisíce. Od „obyčejných“ vesnických lázní jako třeba ta v Aso: rotemburo obklopené bambusem, falešný vodopád, vířivka a sauna. Až po Dogo-onsen v Matsuyama na Shikoku: staletí historie, dějiště mnoha románů a klasická budova, co vypadá jak lázně pro bohy z Miyazakiho Cesty do fantazie.

Onseny najdete i velkoměstech. Jako monstrózní Spa World v Osace. Údajně největší lázeňský komplex na světě. Dvě patra tématických lázní. Včetně japonské a falešné řecké – s dórskými sloupy, zlatými kohoutky a antickými sochami. Ale ze všech nejmonstróznější musí být Beppu na Kyushu. Na první pohled nejnudnější město v Japonsku. Ošuntělé domy, poloprázdný shopping mall, špinavá pláž, pár heren s pachinkem. Přesto Beppu každý Japonec zná. Na jeho předměstích najdete desítky onsenů. Dokonce i tamní hostel má svůj soukromý.

Piktogramy s panáčkem a panenkou nečekejte

Onseny jsou báječný vynález. Bývají tam, kde je nádherně. Ležíte si v přírodním rotemburu a rozhlížíte se po krajině. A můžete tvrdit, že se jen tak neflákáte. Můžete tvrdit, že studujete japonskou kulturu – říká se, že koupel je její jediný opravdu původní element. Vše ostatní jsou importy z pevninské Asie. A jak pravá japonská koupel probíhá? U vchodu do lázní si pronajmete malý ručník, který se používá jako žínka. Není nutný, ale bez něj to není pravá japonská koupel. Správně rozluštíte japonské znaky pro pánskou (男) a dámskou (女) část – piktogramy s panáčkem a panenkou nečekejte. V šatně si vše odložíte. Dovnitř smí jen ten malý ručník a mýdlo.

Najdete sprchy. Bývají v řadě podél zdi. Podezřele nízko, jako pro trpaslíky. Japonci totiž při sprchování sedí na malé stoličce. Důkladně se namydlíte, vydrhnete a opláchnete. Až pak se naložíte do bazénu s horkou vodou. (Stejně se v Japonsku doma v koupelně – vana je k relaxaci, ne k mytí.) Žádné skákání nebo plavaní – to se občas promine jen pětiletým dětem. Jen pozor, do vody nesmí žádný hadr. Ani ten malý ručník. Japonci ho při koupání často mají složený na hlavě.

A ještě: máte-li výrazné tetování, na návštěvu onsenu zapomeňte. Potetovaní jsou v Japonsku jen členové yakuzy a yakuza do onsenu nesmí. Jako Ken a Enneke z Holandska. Potkal jsem je na trajektu z Miyazaki do Osaky. „Šli jsme v Miyazaki do lázní, ale nepustili nás!“ vyhrnul si Ken mikinu. Tetování od půlky předloktí nahoru, jak druhý rukáv. „Je to tak,“ potvrdila mi později Eri z Osaky. „Když budeš mít jenom malý obrázek, tak to dneska už nebude problém. Zvlášť pro cizince. Ale když budeš mít draka přes celá záda, tak to nepůjde,“ vysvětlovala.

Koupající se Japonky

Existují výjimky. Kde můžete okukovat koupající se Japonky. (Nebo ženy Japonce.) Kam může i potetovaná yakuza. Jako Furusato-onsen. Vodu pro něj ohřívá nakrknutá sopka Sakurajima. Rotemburo s výhledem na moře. Horizont zaprášený sopečným popílkem vypadá zatraceně blízko. Sopka je schovaná za skálou s obřím kafrovníkem. Pod jeho kořeny oltář s několika soškami, vedle něj ve vodě bílá torii. Onsen je zároveň svatyně místního dračího boha.

A i když je Furusato-onsen mix stejně jako Hirauchi-kaichu, alespoň polovina koupajících jsou tu Japonky. Ve svatyni se totiž ani v Japonsku nekoupou nazí. Spolu s malým ručníkem tu u vchodu vyfasujete na koupání bílou yukatu – něco jako japonský župan. Japonky se tak nemusí ukazovat nahé a yakuza schová tetování.

Pes: V Japonsku mají dokonce falešné onseny. V nich ohřejí vodu, rozpustí v ní bakuhanseki – kámen, který obsahuje alkalické živce a křemen – a je to.

Slovníček
rotemburo
venkovní koupel, často s výhledem. někdy jen obyčejná velká vana, ale často je rotemburo přírodní (nebo alespoň částečně).
torii
tradiční japonská brána. Vyskytuje se hlavně u šintoistických chrámů. Obvykle natřená na červeno. Jak napovídají použité znaky (鳥 tori – pták; 居 i – místo), torii mají sloužit jako odpočívadla pro ptáky. Ti jsou totiž v šintoismu považováni za posly bohů.
yakuza
japonská mafie
yukata
lehké kimono, Japonci ho často používají jako župan; a v létě v něm chodí na festivaly – je to tradiční oděv a opravdové kimono by bylo jako jít ve smokingu na matějskou