Yakuza z Shin Sekai

Shin Sekai a pár ulic na jih od něj, za kolejemi nadzemky. Prý nejnebezpečnější místo v Japonsku. Mnoho obyvatel Osaky vám řekne, že by tam nikdy nevkročili. Průvodce varuje turisty, aby si dávali pozor. Ale když tahle čtvrť v roce 1912 tady na jihu města vyrostla, byla to zářná budoucnost. Shin Sekai. Nový svět.

Severní část si hraje na Paříž, jižní na newyorský Coney Island. Kdybych si to nepřečetl na ceduli, nepoznal bych to. Uprostřed oválné náměstí s falešnou Eiffelovkou. Tsutenkaku Tower – Věž, co se dotýká nebes. Hned vedle býval lunapark spojený s věží lanovkou. Ale zářná budoucnost se nekonala. Lunapark po deseti letech zavřel a po druhé světové válce se na Shin Sekai zapomnělo docela. Z čtvrti se postupně stala jedna z nejchudších v Japonsku. Přišla yakuza, japonská mafie. A pak bezdomovci.

V lázních s yakuzou

Právě sem, do Shin Sekai, jedu jedním z posledních vlaků nadzemky. Je jedenáct večer. Neplánuju navštívit bezdomovce. Dnes jsem skoro jedním z nich. Všechny hostely mají plno. Stejně tak internetové kavárny kolem Tamatsukuri. (V Japonsku se v internetových kavárnách dá přespat, mají pohovky, ty lepší i sprchu.) Kapsulové hotely volno určitě mají. Ale v kapsulovém hotelu jsem už spal v Tokiu. Mířím do Spa World. Obřího lázeňského komplexu pár ulic od Shin Sekai. Je otevřený celou noc a kromě koupele se můžete natáhnout na lehátku v relaxační místnosti.

Vystupuju ve stanici Shin-Imamiya. Na Japonsko špína. Závan zvětralého piva. Přes ulici, kolem zkrachovalého zábavního centra. Čouhají z něj koleje horské dráhy, vchod zabedněný vlnitým plechem s loupající se zelenou barvou. Po strmých schodech do vstupní haly Spa World. Nízký červený koberec, čínští turisté, co nemají na hotel, pár ošuntělých Japonců v teplákách. Bezdomovci pochopitelně žádní, pro ty jsou dva tisíce yenů za noc drahý. Hážu mince do automatu na vstupné a pak s kartičkou skrz turnikety a výtahem nahoru.

Nafukovací ryby a pachinko

Když se po Shin Sekai a okolí projdete odpoledne, najdete opotřebované Japonsko. Bicykly jsou tu rozhrkanější a zrezlejší. Chodníky špinavější. Plechovka z automatu na pití – v Japonsku jsou na každém rohu – vás tu přijde jen na padesát yenů; jinde se sto považuje za lowcost. K tomu levné restaurace, mahjongové kluby, zakouřené herny s pachinkem. Chudá, ne drsná, čtvrť. Lidé jako by byli uzavřenější. Jako by tu víc spěchali a přitom neměli co na práci.

Nad hlavní ulicí se vznáší poutače ve tvaru nafukovacích ryb. Fugu. To je ta slavná jedovatá ryba – když si kuchař při přípravě nedá pozor, otrávíte se a zemřete. Ale do Shin Sekai se obvykle nechodí na fugu. Do Shin Sekai se chodí na kushikatsu. Servírují ho tu desítky stísněných restaurací, místo jen na stoličky kolem pultu. Za ním kuchař napichuje obalené kousky masa a ryb a zeleniny na špejle a smaží v oleji jako řízek. Kus kolem 150 yenů. Jídlo k pivu.

Bezdomovci, nádeníci, fotbal a levný hotely

„Shin Sekai je slavný po celým Japonsku, protože kolem něj žije nejvíc bezdomovců. Hodně jich přišlo z odjinud, nejsou z Osaky. V Shin Sekai působí spousta neziskovek, dobrovolníci rozdávají jídlo zadarmo v parku,“ vysvětlovala mi Riko z Osaky. „A bezdomovci potřebují práci. Tady ráno vždy přijede pár náklaďáků, naloží zájemce a odvezou je na stavby a tak. Peníze každý den na ruku. Ale plat je to opravdu nic moc.“

Není to jen jídlo zadarmo a mizerně placená práce. Bezdomovci – téměř výhradně muži, často přes padesát let – sem přicházejí z celého Japonska, páč tady je být bezdomovec normální. Žádná, nebo alespoň ne tak velká, ostuda jako kdyby zůstali ve svém domovském městě. Kde by potkávali bývalé sousedy a kamarády. Tady zevlují s ostatními u televize v centrálním parku, kolem provizorních miniaturních barů otevřených už od rána. Chatrče z lepenkových krabic, nákupní vozíky s poklady nalezenými na ulici a střepy láhví od piva na chodnících. Oproti snad libovolné jiné zemi si všimnete jednoho rozdílu: nikdo tu nežebrá. V Japonsku nikdo nežebrá.

Nepotkáte tu jen bezdomovce. Potkáte tu překvapivě hodně baťůžkařů z Evropy a Ameriky. Kolem stanice Shin Imamiya je spousta zatraceně levných hotelů. Bývaly to ubytovny pro nádeníky. Během devadesátek je majitelé přeměnili na levné hotely. A před mistrovstvím světa ve fotbale 2002 je naleštili a dali si inzeráty na rezervační portály na internetu. Vlastní – i když klaustrofobický – pokoj tu dostanete i za méně než dva tisíce yenů (čtyři sta korun). V „lepší“ části města zaplatíte víc za postel ve společném.

Přepadení v Japonsku

Možná se vám zdá podezřelé, že se by se turisté dobrovolně ubytovávali v nejnebezpečnější čtvrti v zemi. Jenže nehledě na svou reputaci a na to, že v japonských filmech gangsteři vždy mluví osackým dialektem, největší základna yakuzy je v sousedním Kobe a nejvíc násilných činů se stane v Tokiu. A Japonsko je neuvěřitelně bezpečná země. Za rok zhruba stejně přepadení jako v Česku. Jen Japonsko má víc než desetkrát tolik obyvatel. Jak si stěžovala Riko: „Policie tu nemá co na práci. Dřív se bavili rozdáváním pokut za špatný parkování, ale to má teď na starosti soukromá firma. Tak zevlují u přechodů pro chodce a dávají pokuty za přecházení na červenou!“

Pár fotek

Když se projdete po Shin Sekai a okolí, najdete opotřebované Japonsko. Bicykly jsou tu rozhrkanější a zrezlejší, chodníky špinavější…
Stanice nadzemky Shin-Imamiya.
„Shin Sekai je slavný, protože kolem něj žije nejvíc bezdomovců v Japonsku. Hodně jich přišlo z odjinud, nejsou z Osaky,“ vysvětlovala Riko z Osaky.
Nad hlavní ulicí se vznáší poutače ve tvaru nafukovacích ryb. Fugu. To je ta slavná jedovatá ryba – když si kuchař při přípravě nedá pozor, otrávíte se a zemřete. V pozadí Tsutenkaku Tower.
Plechovka z automatu na pití – v Japonsku jsou na každém rohu – vás tu přijde jen na padesát yenů; jinde se sto považuje za lowcost.