Já jsem Mehdi a prodávám deky v bazaaru

Mehdiho jsem potkal v zevlovací čajírně na náměstí v Esfahanu. Říkal, že tam chodí každé odpoledne po práci. Už sedm let. Že čaj je tam sice drahý, ale jinde není výhled. V sezóně pracuje jako průvodce turistu v němčině (německy uměl skvěle) a když provádí, vydělává kolem sta dolarů denně. Ale nevypadal, že by se měl nějak skvěle. Turistů tolik asi nepřijíždí (do celeho Íránu udajně 30000 ročně) a prodávání dek moc nesype.

Snad jako každý Íránec pomlouval vládu a zajímalo ho, jak Írán vidí lidé v Evropě a co se o píše v novinách o Ahmadínežádovi. Chatamí byl jeho oblíbený prezident. Říkal, že za něj mohly dokonce ženy chodit do čajíren a kouřit vodní dýmku. To Ahmadínežád zatrhnul. Před pár měsíci prý ženám opět povolil vstup do čajíren – ale musí sedět v rodinné sekci (ta není právě obvyklá) a kouřit dýmku nesmí.

Mehdiho pak zajímalo, jestli jsou Íránky krásné. Na návrh, že bez šátku by to bylo o dost lepší se tvářil velmi nejistě a opatrně navrhnul, že s ním je to "možná zajímavější". Přitom se celou dobu tvářil docela liberálně, má kontakt s turisty… Ale zrušení šátku se mu nelíbilo.