Jsem podezřelý
„Proč překračujete hranici tady?“ ptá se mě rozmrzele indonéský celník v přístavu v Tarakan na Borneu, když mu podávám pas. Chystám se nalodit na trajekt do Malajsie. „Protože mám namířeno do Bruneje a pak letím z Kota Kinabalu na Filipíny,“ vysvětluju. Tváří se ještě nespokojeněji.
To by mohl říct každý, myslí si určitě. „Co jste vůbec dělal v Indonésii?“ pokračuje s výslechem. „Cestoval, na dovolené,“ odpovídám bezelstně. Je to pravda. Ale doufám, že ho nebude zajímat, kde jsem byl předtím. Ty víc než dva roky prázdnin bych mu asi nevysvětlil. „A kde v Indonésii jste byl?“ zkouší to ještě. „Na Bali, pak v Ambonu, na Bandách, na Ternate, pak v Makassaru a Pantai Bira, no a jednu noc tady v Tarakan,“ vyjmenovávám. Vypadá, že neví, na co se zeptat dál. Nespokojeně mi orazítkuje pas. „Můžete jít,“ propustí mě.
Podřimuju na lodi a čekám na vyplutí. Spát jsem šel v půlnoci. Vstával jsem v půl šesté ráno. Večer se nedalo zjistit, v kolik ráno trajekt odplouvá. V přístavu bylo zavřeno. V hotelu to nevěděli. Probouzí mě šťouchnutí. Je to ten rozmrzelý policajt, co mě tak vyslýchal. S kolegou. „Pas!“ dožaduje se. Listuje jím. Tváří se ustaraně. S kolegou si ukazuje na razítko, co tam před dvaceti minutami dal. „Ha! Já to věděl! Dali jsme zítřejší datum,“ vysvětluje. Škrtne razítko propiskou a obtiskne nové. S dnešním datumem.
Po přistání v Tawau na malajské straně zažívám déjà-vu. Celník listuje mým pasem. „Kde máte vízum?“ ptá se mě. „Nemám, žádné nepotřebuji, Češi můžou v Malajsii zůstat devadesát dní bez víza,“ vysvětluju. „Kde máte vízum?“ ptá se znovu a tváří se otráveně. Nemám vízum a ještě odporuju. „Můžu zůstat devadesát dní bez…,“ opakuju, ale celník se v půlce věty zvedne a odejde. Za minutu je zpátky s druhým. Má na ramenou o pár frček na víc. „Odkud jste?“ ptá se zamračeně ten druhý, můj pas v ruce. „Z Česka,“ říkám. Zamračí se ještě víc. Jako by říkal „taková země neexistuje.“ Odněkud vytáhne seznam zemí a studuje ho. „Má pravdu. Může zůstat devadesát dní bez víza,“ říká ten druhý a píchá prstem do ohmataného papíru s tabulkou.
Ještě pár otázek. Proč překračujete hranici tady? Co jste dělal v Indonésii? A co chcete dělat v Malajsii? Kam máte namířeno? Už jsem si je natrénoval ráno v Indonésii. Razítko. „Žádná práce v Malajsii!“ důrazně mě upozorní, když mi vrací pas.