Kalhoty a Dom Perignon

Manažeři tu pracují 57 hodin týdně („firemné logo na rakvu“) a 72 % obyvatel si myslí, že nepotřebuje cvičit (zhruba stejně by jich to rozhodně potřebovalo ;). Trh s kalhotami roste ročně o 27 % a vypije se tu 45 % Dom Perignonu dovezeného do Indie. Ale to vše jsem zjistil až v Delhi.

Staré Delhi

Než jsem do něj ale dorazil, slyšel samé strašidelné historky. Strašilvá doprava. Nedýchatelný smog. Davy lidí. Nahaněči a prodavači a lháři a podvodníci, kterým není úniku. Znáte to. Tak to všechno jsou kecy. Ano doprava ve špičce není právě plynulá, ale v kterém velkém městě je? Ano, vzduch třeba v Chandigharu byl čistší, ale vzhledem k tomu, že taxíky a rikšy a autobusy jezdí na zemní plyn, je tu mnohem dýchatelněji než třeba v Tehránu. Ano, ve Starém Delhi, jsou davy lidí, ale rozhodně to není horší než Staré město pražské. A nahaněči a podvodníci a lháři jsou tu také, ale není jich tolik jako třeba v Maroku a jsou tak průhlední, že od nich nehrozí žádné nebezpečí. Jen to věčně opakující se „Riksha, sir?„“ je mírně unavující a vede od zdvořilých odpovědí „No, thank you“ k ignoranci, kdy už ani neotočíte hlavou.

Autobusy (a taxíky a rikšy) jezdní na zemní plyn a fraktura je všudypřítomná.

Dopravní hlídka hlásí, že kolona rikš od křižovatky EsplanadeDariba Kalan se táhne až k Páteční mešitě a stojí

Nejtradičnějí – a také nejvíce muslimskou – částí města je Staré Delhi. Úzké uličky, moghulské budovy každou chvílit spadnout, mešity s minarety a الله أكبر (Allāhu Akbar) pětkrát denně, sloupy obtěžkané klubky elektrického vedení, sem tam žena v burce a každodenní zácpa cyklorikš. Celé je to jeden velký bazaar. V tamních obchodech koupíte vše od hedvábného sárí až po autorikšu z druhé ruky. Mezi tím se proplétají prodavači vystřelujících parašutistů, plyšových kabelek, holicích strojků, badmintonových sad. Když zabrousíte k Červené pevnosti na kraji Starého města, přibydou k nim ještě ti, co nabízejí bublifuky, pískající zvířatka, nástěnné mapy Indie a růžovou cukrovou vatu, která vypadá o dost růžověji než u nás.

Kruhové objezdy a ozbrojenci

Když ze Starého Delhi pojede na jih, přes Paharganj (baťůžkářská čtvrť, ale velmi indická, nic jako Khao San Road v Bangkoku), začnou se kolem vás zjevovat stromy a travnaté plochy, vily a vládní budovy obehnané vysokými červenými ploty s ozbrojenci u vrat a kruhové objezdy o nezřízených průměrech, včetně toho největšího: Connaught Place, nedávno přejmenovaného na Rajiv Chowk. Jste v Novém Delhi. Uprostřed něj je Rajpath, hlavní široká ulice lemovaná parky, alejemi, bazény s vypnutými fontánami, s Gate of India (takový Vítězný oblouk) na jednom konci a s Rashtrapati Bhawan, bývalým koloniálním vladním komplexem, na pár kilometrů vzdáleném konci druhém. (Dnes je tam sídlo indického prezidenta a pár ministerstev.) Celé je to obrovské a taková megalomanie nemohla vést k ničemu jinému, než pádu Britského Impéria. Ale přiznávám, na bláznivou monumentalitu a nadměrnost Pražského hradu to asi nemá.

Paharganj, baťůžkářská čtvrť. Ale oproti Khao San Road v Bangkoku na ní potkáte výrazně víc Indů, cizinci jsou v menšině.
Na okraji Delhi – jak se na správné velkoměsto sluší, najdete shopping mally.
U Brány Indie se můžete svézt na lodičce.

Rashtrapati Bhawan

Pes: Já nebydlel ani ve Starém Delhi, ani v Paharganj, dokonce ani v Novém Delhi – ale na severu v Tibetském uprchlickém táboře (jmenuje se tak, proto velké T) v Majnu Ka Tilla ;)