Kalkata kontrastní…

Sem tam tu vidíte holky oblečené jako v Bangalore – ale na druhou stranu na ulicích nevidíte skoro žádné ženy. Najdete tu drahé obchody a okolí Park Street a Camac Street a Elgin Road je neindicky čisté. Popojedete dvě stanice metrem na sever k MG Road a nastane pravá špinavá Indie s vykotlanými chodníky, pekelnou chaotickou dopravou, autobusovými zastávkami dlouhými jeden kilometr (podél celé MG Road stojí lidé a čekají na autobus), pouličními spáči a davy.

A je tu zatraceně horko. Psalo se to v průvodci. Je v něm dokonce tabulka, která v květnu slibuje průměr denních maxim 36°C. Nějak jsem spoléhal na to, že to nebude tak horké (no pun intended). Je tu přes čtyřicet. Sucho. Vzduch je jako horký fén. Mám horko rád. Ale tohle je moc i na mě. Průzkumy města plánuju se zastávkami v nákupních centrech a kavárnách Coffee Day a Barista. Tam je klimatizace. Tu nemám rád. Ale vážně, tady je potřeba se chladit.

I když, není to tak děsivé. Pokud se nepohybujete moc rychle, hodně pijete – tj. na každé křižovatce – a průzkumy města omezíte jen na pár hodin denně, docela to jde. Takže jsem už viděl Victoria Memorial, svezl jsem se metrem, prošel se po hřbitově na Park Street a pokusil se sehnat mikrotužku Parker Jotter, kterou jsem ztratil na Andamanských ostrovech a Rough Guide to Nepal. Díky tomu jsem viděl snad všechny shopping centra v Kalkatě – Emami Mall, Pantaloons na Camac Street, Mani Square Mall, City Centre Mall a pár dalších. Ani jedno tu nemají. (Místo mikrotužky se mi vždy pokoušeli prodat nějakou 3-in-1 bestii, vysvětlovali mi, že ždímací vysouvání tuhy je pohodlnější než obyčejné mačkací a pozlacení 24karátovým zlatem považovali za zcela neodolatelný argument. Nj, když já vím, co chci. Sakra, už zase.)

Pár fotek