Na Koh Mak není ani jeden 7-Eleven
Půjčuju si skútr. Thajka mi jen tak dá klíčky. „Až se budeš vracet na pevninu, přivez ho zpátky. Zaplatíš pak,“ říká. Je jí jedno, na jak dlouho skútr chci. Nezajímá ji, v kterém resortu bydlím. Nechce vidět můj pas. Nezeptá se ani na moje jméno.
Jsem na Ko Mak, ostrově na východě Thajska. Kousek od hranic s Kambodžou. Pár celkem dobrých pláží na jižním pobřeží, mangrovy podél severního. Kaučovníkové plantáže ve vnitrozemí. Napříč tak 4 km.
Mohl jsem to čekat. Stačilo se podívat na nejspolehlivější thajský indikátor rozvinutosti regionu: vzdálenost k nejbližšímu obchodu 7-Eleven. To jsou tzv. convenience stores. Něco jako obchody u benzínek, kdyby neprodávaly stěrače a měly normální ceny. V Bangkoku to snad nikde není dál než 5 minut, ale většinou jsou od sebe na dohled – v celém městě jich je 4 000. V provinčních městech jako je třeba Nong Khai v Isaanu bývají dva nebo tři a v „důležitých vesnicích“ také obvykle aspoň jeden najdete.
Nejužitečnější je ale tenhle indikátor pro měření plážových ostrovů. Na velkém Ko Chaang je 7-Eleven víc než deset. Však je to plážová megapole, kde uslyšíte nejvíc ruštinu a doprava na silnici obkružující ostrov je hutná a spíš balkánská než thajská. Na populárním Ko Phan Ngan, tam co se každý měsíc koná slavná Full Moon Party, je jich hned osm. Méně než na Ko_Chaang, ale jako Robinson Crusoe si tam připadat nebudete. Na menším Ko Tao býval jen jeden. Sice jsem tam už pár let nebyl, ale nečekám, že se něco změnilo – na další tam není místo. A i když je ostrov vyhlášený mezi začínajícími potápeči, je to docela zapadákov.
Tady na Ko Mak není 7-Eleven ani jeden. Nejbližší je v Traatu na pevnině. Slabou hodinu lodí a pak ještě půl hodiny taxíkem. Odhaduju, že se to brzo nezmění.
