Téma: Thajsko

Som Tam Jay So je typická venkovská restaurace. Vitrína s kusy grilovaného masa. Pult s řadou velkých keramických hmoždířů pro přípravu salátu som tam. Pár stolků ve dvoře pod slunečníky. Další v přístřešku z vlnitého plechu, co vypadá jako garáž. Uprostřed klidné ulice, jako někde na thajském venkově. Ale nad korunami stromů se tyčí mrakodrapy. Jste v centru Bangkoku. Pár kroků od ulice Silom.  více

Restauraci Ruam Tai najdete ve čtvrti Bangkok Noi. Na „špatné“ straně řeky, kam se většina návštěvníků města nikdy nevypraví. Deset minut pěšky od trhu Wang Lang (ตลาดวังหลัง) a nemocnice Siriraj. Vypadá úplně obyčejně. Červený vývěsní štít jen v thajštině. Utilitárně vykachlíkované zdi. Staré dřevěné stoly s modrou umakartovou deskou. Jen nebývale dlouhý pult s oranžovými curry naznačuje, že jde o něco speciálního.  více

Or Tor Kor není největší trh v Bangkoku. Ani nejexotičtější. A určitě ne nejlevnější. Na rovinu, na místní poměry je docela drahý. Místní vám ale řeknou, že na něm koupíte ty nejlepší čerstvé potraviny ve městě. Navíc je to snad nejčistší a nejorganizovanější trh v Thajsku. Možná v celé Jihovýchodní Asii. A kdyby vám ani to nestačilo – dá se tu skvěle najíst.  více

Je-li pro vás sladké vepřové v rýžovém těstíčku se zeleným chilli jako dezert příliš dobrodružné a hoblovaný led s barevným sirupem příliš moderní, bude pro vás tradiční lepivá rýže s kokosovým mlékem a mangem to pravé. Jen si ji nedávejte u stánku na bangkokské ulici Khao San. Tam mají snad tu nejhorší, jakou v Thajsku najdete. Naštěstí jen deset minut pěšky odtamtud dostanete snad tu nejlepší.  více

Thajsko je tropická země. Většinou je tu přes třicet stupňů. Když pak v zimě přijde studená fronta a teplota klesne pod pětadvacet, Thajci začnou smrkat, obléknou svetry a tváří se sklesle. Přesto vždycky tvrdí, že zimu mají rádi.  více

Přejděte nesmyslně rušnou křižovatku před nádražím Hua Lamphong. Zahněte do první uličky nalevo za vodním kanálem. Mezi dílny svářečů a strojařů a klempířů. Tady na samém kraji bangkokské Čínské čtvrti najdete restauraci restauraci Khao Muu Daeng Si Morakot (ร้านข้าวหมูแดงสีมรกต), kde – jak její název říká – servírují rýži s červeným vepřovým. Už přes padesát let.  více

Je pár minut před polednem a v restauraci Sanguan Sri v centru Bangkoku není jediné volné místo. Přitom to tu vypadá jako v podnikové kantýně. Nízký strop. Levné skládací židle. Ještě levnější stoly bez ubrusu. Ty nejobyčejnější talíře a příbory. Menu zatavené v plastu. S přelepenými cenami napsanými rukou. Na ničem z toho nezáleží. Tady dělají nejlepší zelené curry s hovězím, jaké jsem kdy jedl. Jen ho dělají jen jeden den v týdnu.  více

Restaurace Khao Tom Bawon (ข้าวต้มบวร) už přes 65 let vaří khao tom. To je čínská kuchyně pocházející z oblasti Teochew ve východním Kantonu spojená s výrazným thajským vlivem – převážně jídla restovaná na woku ze surovin typických pro thajskou kuchyni, ale spíš jen pikantní než ostré a více mastné. Podávané s rýžovou polévkou khao tom, po které tahle kuchyně dostala svůj název.  více

Nai Soey je nenápadná restaurace uprostřed ulice Phra Athit. Kousek od řeky. Nedaleko hlavní baťůžkářské ulice Khao San. Kdekoliv jinde v Bangkoku byste si jí na první pohled ani nevšimli. Ale sem mezi kavárnami a hostely pro turisty a bary pro thajské hipstery lehce nezapadá – i když je tu o pár desítek let déle.  více

Petchaburi soi 5 je jedna z nejlepších ulic na pouliční jídlo v Bangkoku. V přízemí snad každého domu je nějaká restaurace. Nejlepší je přijít večer, kdy mají otevřeno všechny a ještě k nim přibudou stánky se sladkostmi, ovocem a thajských čajem. Uprostřed uličky, která soi 5 spojuje se soi 7, najdete restauraci Pe‑Aor (ร้านพี่อ้อ).  více

Sedím na lavičce křivě sbité z chlupatých nehoblovaných prken v chatrči u prašné silnice z udusané hlíny. Pod nízkou střechou z celtoviny je skoro stejné vedro jako přímo na poledním slunci venku, jen vzduch se tu ani nehne. Se mnou tu posedává asi deset nebo patnáct místních. Žvýkají betel a plivou rudě obarvené sliny, co vypadají jako krev, na zem chatrče.  více

Futruju se grilovaným kuřetem na nočním trhu před nádražím v Kanchanaburi. „Aroy may, je to dobrý?“ zeptá se mě z ničeho nic kolemjdoucí chlapík. „Aroy maak, moc dobrý,“ zvednu oči.  více

Půjčuju si skútr. Thajka mi jen tak dá klíčky. „Až se budeš vracet na pevninu, přivez ho zpátky. Zaplatíš pak,“ říká. Je jí jedno, na jak dlouho skútr chci. Nezajímá ji, v kterém resortu bydlím. Nechce vidět můj pas. Nezeptá se ani na moje jméno.  více

Mám namířeno z Nong Khai k chrámu v Phu Tok. Tenhle lehce neuvážený výlet na motorce je můj první pořádný pohled na Isaan. V Thajsku jsem byl tolikrát, že to ani nespočítám. Dohromady určitě víc než rok. Ale Isaan, ten obrovský kus Thajska na severovýchodě, ten jsem zatím neviděl. No co, většina Thajců tu taky nikdy nebyla.  více

„Wat Phu Tok je strašně daleko,“ vyděsí se Limanee, když si od ní V Nong Khai půjčuju motorku. „To nejde stihnout!“ Pak se trochu uklidní. „Možná budeš muset přespat v Beung Kan a vrátit se až zítra,“ zcela prakticky plánuje. „Kdyby něco, zavolej,“ dá mi ještě vizitku.  více

V horách někde mezi Phayao a Chiang Khong. Helma nepředpisově ne na hlavě ale na zadní sedačce motorky. To je v pořádku. Jedu nepředpisově rychle. Prolítnu vesnicí, jen pár dřevěných domků. Na jejím konci u silnice čeká banda rozesmátých Thajců a chystá se na mě chrstnout kýbl ledové vody. Dnes snad už po dvacáté. Blíží se Songkran, tradiční nový rok. Nejbouřlivější thajský svátek. Slaví se třídenní vodní bitvou po celém Thajsku. S nadšením, které hraničí s šílenstvím.  více

Kolem mě měkce svítí stovky balónů. Pomalu se plní horkým vzduchem. Oranžové mihotavé světlo. Ještě před chvílí byl vzduch svěží a studený. Teď je horko a cítím hořící vosk a olej a napětí a očekávání. Najednou všechny balóny letí vzhůru. Několik set. Několik tisíc.  více

Vedle mě stojí mávají pokřikují poskakují dvě Thajky. Kolem dvaceti. Jedna má na tváři nálepku s červeným srdcem, jedním ze symbolů červené kampaně. „khoothoot kha, promiňte“, usměje se na mě a dostanu stejnou. Nálepku. Na triko. Takže už taky demonstruju za Thaksinovu miliardu.  více

Před pár dny začali po Bangkoku jezdit Červené košile. Na pickupech a motorkách, v červených taxících. Mávají vlajkami a transparenty, povykují s megafony. V rukou podlouhlé balónky. Když jimi mávají, jako by hrozili červenými obušky. A je to v Thajsku a tak je to jak párty, ale na druhou stranu jde z Červených trochu strach. Demonstrují za Thaksina, bývalého thajského premiéra. Prý za demokracii a proti diktátorství.  více

Červené košile začali dávat krev. Aby jí mohli rozlít u vchodu Úřadu vlády. A zdá se, že stejně jako s Pochodem miliónu přišli s nesmyslným cílem. Hodlají nabrat a rozlít tisíc litrů. Je to khmerský černokněžnický rituál, kterým proklejí současnou vládní kliku. Opravdu jsou tohle lidé, kteří by vedli zemi, kdyby premiér nakonec odstoupil a rozpustil vládu?  více

Všechno to začalo, když mediální magnát a miliardář Thaksin vyhrál ve volbách 2001 absolutní většinu. Thajsko se těžko vzpamatovávalo z finanční krize konce devadesátek a Thaksin přišel s politikou, která byla sympatická oběma nejpostiženějším skupinám – tj. velkým firmám i chudým farmářům. Hned si za to také vysloužil nálepku „populista“. Jenže kupodivu vše, co během předvolební kampaně slíbil, za své vlády splnil.  více

„Když spolu jdeme po ulici, všichni si myslí, že jsem tvá thajská ‚přítelkyně‘,“ stěžovala si Eri, má japonská spolužačka. „To je fakt… Ha! Udělám tričko s nápisem ‚khonyipun‘ (Japonka)!“ A tak jsem ho udělal. I když je prý trochu otaku. Což je zcela v pořádku. Eri se přiznala, že je sama také trochu otaku a doma má knihovnu plnou mangy (^_~)  více

Pár zkušeností a postřehů z dvoutýdenní návštěvy mS v Thajsku. Lze pochopitelně přiměřeně aplikovat na jiné „exotické“ země, příbuzenstvo, kamarády a tak.  více

Prohlížím si černou Hondu v Kanchanaburi. Hodlám si jí půjčit na výlet k vodopádu a k muzeu v Hellfire Pass. Je to ta samá, kterou Sigi před půl rokem úspěšně položil. Majitel půjčovny na odřenou nádrž skutečně za těch pět set bátů, které si za škody řekl, koupil samolepku. A pak jí křivě nalepil, takže zpod ní na kraji vyčuhuje lak odřený až na kov.  více

Byl jsem v Thajsku mnohokrát. Ale až dodnes jsem neviděl Sukhothai. Něco jako jezdit deset let do Česka a nevidět Karlštejn. Ostatní cizinci mi často tvrdili, že Sukhothai je úžasná, nutno vidět. Kecy. Ayuthaya je mnohem zábavnější.  více

Jsem vůbec v Thajsku? Chrámy tu vypadají, jak kdyby je sem někdo propašoval spolu s nákladem pilulek meta-amfetaminů přes děravou hranici z nedaleké Barmy. Domy tu mají střechy lemované ornamenty vystříhanými z plechu, jak když se párkrát zakousnete nůžkami do poskládaného papíru. Ani tváře lidí tu nevypadají thajsky.  více

Thajci mají k vodě speciální vztah. Města jsou rozsekaná protkaná vodními kanály. V období dešťů je voda všude. I Bangkok bývá každý rok zaplaven. Na venkově mají plovoucí trhy, kam se dostanete jenom lodí. Nakonec i slovo pro řeku je speciální. Meenáam. Tedy Matka vod.  více

Zítra večer za mnou do Thajska přiletí na dvoutýdenní návštěvu mS. Tak snad nezabloudí na letišti a zvládne nastoupit na správný autobus a pak podle mapky dojít do kavárny, kde budu čekat. Snad dorazí se zavazadlem rozumných rozměrů a váhy, ne jako když jezdí do Itálie. A snad se jí tu bude líbit.  více

Jako by někdo otevřel a pustil ke mně hluk ulice a vůni smažené rýže, kafe a mokrého asfaltu. Jen o tom ještě nevím. Zatím si myslím, že se mi to jen zdá. Ještě spím. „You you you! Morchit! Bangkok!“ budí mě usmívající se hlava ve dveřích.  více

Thanon Khao San je při každé mé návštěvě hlučnější a užší. Jako by se zanášela plakem…  více

Sigi píše: „Kamarád ze mě zvedá motorku. Přihlíží tomu banda usmívajících se Thajců z obchodu u silnice. Spekuluju, kdo za mě odřídí ten zbytek, protože na ten krám už v životě nesednu!“  více

V Kanchanaburi, tam co je most přes řeku Kwai, to vypadá pořád stejně. Jen můj oblíbený guesthouse, kde si mě už pamatovali, změnil název a majitele.  více

Tohle město je čím dál tím bláznivější. Ještě deset let a bude tak cool a pop a hip, že bude k nevydržení. Shopping na Siam Square dosahuje infernálních rozměrů. Probíhá sushi-boom. Půlka studentů a studentek má školní uniformy vytuněné tak, jak by právě vyskočili z japonského komiksu.  více

Počítače, notebooky, komponenty, servisy, mezi tím secondhandy, kde najdete i klávesnice bez klávesy Windows. Panthip Plaza v Bangkoku. Shopping mall pro geeky a hackery. Hledám tu SSD pro EEE.  více

Jsem v Thajsku. Po téměř roce na cestě. Po zemi až z Evropy. Byl jsem tu už mnohokrát, dohromady snad půl roku. Je to trochu jako vrátit se zpět domů.  více

Už mi z asijského výletu zbývá jenom pár týdnů. Jsem v severním Thajsku. Někde u barmských hranic. Prší.  více

Třikrát kolem chrámu se svíčkou v ruce.  více

Je sucho, vzduch je horký jako fén a nad obzorem se vlní.  více

Na víkend jsem vypadnul z Bangkoku. Do Kanchanaburi, k mostu přes řeku Kwai.  více

Bude rokem kohouta, což znamená, že všude v bangkokském Chinatownu prodávají červený trička s obrázkem kohouta.  více

V Bangkoku prší, i když by nemělo.  více

V Thajsku řádí inflace živená nabídkovými šoky, cena hromadné dopravy oproti loňsku nepatrně vzrostla. Ananas stojí pořád stejně. Psi na pláži jsou tmavší. Řidiči tuktuků si pořád myslí, že turisti skočí na všechno. Není období dešťů a tak skoro neprší. Opět mě okradli opice, tentokrát o vodu. Zatím jsem neukrad žádnou ceduli.  více

Jsem tu, opravdu.  více