Na večeři jdi někam jinam
Kdykoliv jsem řekl v Japonsku „Fukuoka“, dostalo se mi odpovědi „ramen“. Žluté čínské nudle v polévce, do kterých jsou všichni Japonci blázni. Ty z Fukuoky jsou v typickém hustém bílém vývaru z vepřových kostí. Tonkotsu ramen. Můžete si ho dát v jedné ze stovek restaurací. Nebo pro Japonsko exoticky v yatai – stáncích na ulici, které otvírají jen v noci.
„Yatai?“ podívala se na mě Yuko, která ve Fukuoce žila posledních deset let. „Vypadají zábavně, ale jíst u nich moc nedoporučuju. Jsou celkem drahý – restaurace bývá levnější – a jídlo nebývá nic moc. Mají jen jeden vařič, nemají tekoucí vodu, takže to pro kuchaře není snadné… Bývaly lepší a bývaly levné. Jenže jich zbylo jen pár a tak zdražili a na kvalitu moc nehledí. Taky proč, když není konkurence.“ Na chvíli se zastaví a pak dodá: „Takže, na yatai se rozhodně zajdi podívat, ale na večeři jdi pak někam jinam.“
Mířím k řece. Na ostrov Nakasu, mezi nákupní čtvrtí Tenjin a duhovým obchodním centrem Canal City. Yuko slibovala, že tam je nejvíc yatai pohromadě. Jako nenápadnou ukázku po cestě, na rohu u nádraží, jeden nebo dva míjím. Ale na nábřeží žádné nevidím. Jsem snad na špatném místě? „Yatai?“ ptám se Japonce v obleku. Ukazuje dál, po proudu. Nakonec je objevuju. Celkem jich tam v řadě podél vody je sotva dvacet. Trefíte se o most vedle a žádné nenajdete. A je tu klid. Prodavači volají kolemjdoucí „Irasshaimase, vítejte“ a „Ramen! Noodle! Beer!“ pokud jste cizinec, ale zákazníků tu moc není. Vlastně tu není ani moc kolemjdoucích.
Noční trh s jídlem, jak je znám z Thajska, mají i tady. Zatímco v Thajsku je to všední věc, v hypermoderním hyperčistém neonovém Japonsku působí stánky mezi skleněnými mrakodrapy neobvykle. Lehce nepatřičně. Yuko měla pravdu. Je to skoro jen atrakce. Spíš na pivo než na jídlo. Na tonkotsu ramen jsem šel, kam mi Yuko poradila. Do slavné restaurace Ichiran. Byl skvělý.
