Občanská vodní válka na thajský nový rok

Co na tom, že Songkran je až za týden. Thajcům, zdá se, tři dni vodní bitvy nestačí. Začínají o týden dřív a končí o týden později. Když vidím, jak zlijí nějakého jiného motorkáře, je to škodolibá legrace – ale nechci, aby se to stalo mně. Na období horka je letos podezřelá zima. Když se silnice schová do lesa do stínu, naskáče mi zimou husí kůže i tak. Obvykle se na ně zatvářím trochu zle, zahrozím ukazovákem, zavrtím hlavou a ušetří mě. Tentokrát nemusím ani to. V tomhle zapadákově stačí, že jsem cizinec. Těch se tu moc nevidí. Všichni mají plno práce s pusou otevřenou údivem a s pokřikováním „Hele, farang!“ Chrstnout na mě kýbl vody zapomenou.

Astrologové a diktátoři

Dnes se Songkran slaví 13.–15. dubna. Ale až do roku 1880 putoval mezi březnem a dubnem. Určoval se sice podle slunečního kalendáře, ale thajská astrologie nepracuje s precesí zemské osy. Pak začátek roku král Chulalongkorn zafixoval na 1. dubna. A v roce 1940 v rámci modernizace Thajska ho diktátor Phibun posunul na 1. ledna. Ze Songkranu udělal prázdniny. Ale i dnes se během Songkranu Thajci běžně zdraví „Sawatdii pii may, šťastný nový rok!“

Stejně jako jiný důležitý thajský festival Loy Krathong má i Songkran, co do činění s vodou. Očista a obnova. Den před začátkem festivalu opravdový velký jarní úklid. Třináctého ráno pak následuje rituální koupel soch Buddhů v chrámech. Kropí se vodou navoněnou bylinami a květy. Prý to přináší štěstí v novém roce. Použitou vodou pak – také pro štěstí – děti velmi decentně pokropí rodiče a prarodiče. Lidé také do chrámů nosí písek a hlínu. To aby nahradili, co na svých nohách odnesli během roku. A po obědě všichni naplní vodní pistole a začne několikadenní vodní bitva. Po velkém jarním úklidu velká jarní sprcha. Také co jiného na konci období horka, kdy bývá běžně přes 40 °C.

Na severu nejlepší party

Songkran se slaví po celém Thajsku. I na jihu, kde tradiční thajské svátky moc nefrčí. Ale nejlepší oslavy jsou prý v Chiang Mai. V Chiang Mai jsou prý nejlepší oslavy všech pravých thajských svátků. Přijíždím sem o den dřív. Dvanáctého. Sjedu ze Super Highway a zamířím do centra. Jen tak po paměti, spíš odhadem kličkuju úzkými ulicemi mezi zahradami s obrovskými stromy a dřevěnými domy. Nezabloudím a trefím se k vodnímu příkopu kolem starého města.

Mokrý asfalt. Jak by právě přestalo pršet. Po obou stranách ulice Thajci s vodními pistolemi a kbelíky vody. Jednou se neopatrně přiblížím k chodníku. Hned mi chichotající se Thajka naleje vodu za krk a „Šťastný nový rok!“ Není to nic proti dalším dnům. Dnes jsou projíždějící pracující obvykle ušetřeni. Zítra všichni, kdo nebudou chtít skončit až na kůži, budou muset jinudy – a ani tak to nebudou mít jisté.

Vodní apokalypsa

Když jdu třináctého ráno do 7–Eleven pro čínský knedlíček a jahodovou Fantu, je ještě klid. Kolem příkopu jen pár skupinek. Kdybych nevěděl, že je Songkran, ani bych si jich nevšimnul. Odpoledne sotva vylezu z hotelu na ulici mě hned pokropí dvě Thajky v květovaných košilích. Obě přes padesát. Schovávají se za vraty do zahrady a poťouchle se smějí. Podomácku vyrobené stříkačky z modré plastové trubky doplňují z velkého černého sudu. Protáhnu se zeleninovým trhem k vodnímu příkopu.

Vodní apokalypsa. Teď.

Kyblíky na provázcích do příkopu pro vodu, vodu na kohokoli, kdo je zrovna poblíž. Ulicí projíždí pick-upy, posádky na korbách kropí všechny kolem vodou vymraženou bloky ledu. Míjí mě rozesmátý pár na motorce. On v černém triku a černých brýlích, mobil ve vodotěsném pouzdře kolem krku, řídí. Ona v kostkované košili a slamáku a s vodní pistolí s obrovským zásobníkem namáčí. Všichni jim to samozřejmě vrátí – oba vypadají, jak by právě vylezli z bazénu. Kdyby se počítalo skóre, prohrávají. Partičky cizinců na tuk-tukách se sundanou střechou. Pár odvážlivců plave v příkopě. Dojdu až k hlavní bráně Tha Pae. Tady zuří největší bitva. Na ulici voda nad kotníky, místy se brodím skrz víc než dvacet cm. To překonává i ty největší lijáky v období dešťů.

Pes: Je pár míst, kde jste během Songkranu v bezpečí. V obchodech, na trzích, v restauracích a poblíž stánků s jídlem panuje dočasné příměří. A také půjdete-li po ulici s jídlem v ruce, nikdo vás nepokropí. Tedy, nikdo z Thajců vás nepokropí. Ještě by to někdo měl vysvětlit cizincům :(

Pár fotek