Volanty napravo

Ranní Yangon. Sotva se rozednilo. Na rohu třicáté druhé ulice a Maha Bandula Road stojí taxík. Nahýbám se k otevřenému okénku. „Autobusové nádraží?“ ptám se řidiče. „Myslíte Aung Ming Lar, pane? To je za pět dolarů,“ oznámí mi hned cenu. Ani nesmlouvám. Bývá to o dolar víc.

Zakroužíme na kruhovém objezdu kolem zlaté pagody Sule Paya a zamíříme na sever. „Tohle auto jezdí 24 hodin denně. Střídáme se na něm dva,“ říká mi hrdě taxikář. Hranatá Toyota. Její černý lak dávno ztratil lesk. Ale někdo se o ni celá ta desetiletí pečlivě staral. „Business teď moc nejde, nejsou tu žádní cizinci,“ pokračuje. Nestěžuje si. Říká to smířeně a s úsměvem. Ví, že s tím nic neudělá. „Není sezóna?“ nadhazuju. „Sezóna na to nemá vliv. Je to pořád stejný,“ vysvětluje, jako by to bylo jasné. „A bylo to někdy lepší?“ jsem zvědavý. „Před deseti lety. To bývala paráda. Ale od bin Ladinova případu je to na nic.“ Mělo mně to hned dojít. Teď trvá v Barmě mnohem déle než u nás na Západě.

Příliš levicová Barma

Je pět ráno. Otevřeným okýnkem proudí příjemně svěží vzduch. Osmiproudá výpadovka za čelním oknem nezvykle rychle ubíhá. Město je prázdné. Jako by se Yangon nadechoval před celodenní špičkou. Už mi ani nepřijde, že tu auta mají volanty na špatné straně. Jezdí se tu vpravo. Volanty jsou taky vpravo. To proto, že všechno jsou buď 30 nebo 40 let starý káry a  autobusy dovezené jako rozvojová pomoc z Japonska, nebo novější malé hatchbacky propašované z Thajska. V Japonsku i Thajsku se jezdí vlevo.

Většina aut má volant na špatné straně

Dřív se v Barmě jako ve správné bývalé britské kolonii také jezdilo vlevo. Junta to ale v roce 1970 změnila. Ze dne na den. Nařídil to sám vrchní diktátor. Generál Ne Win. Na doporučení astrologa své ženy. Že prý země směřuje politicky moc doleva. Přesunutí dopravy na pravou stranu to mělo vyvážit. Zní to jako bláznivá báchorka, která určitě není pravda. Ale Ne Win dělal bláznivé věci v jednom kuse. Střílel po svém obraze v zrcadle. To aby se ochránil před atentátem. Zaváděl bankovky zábavných denominací. Koupal se v delfíní krvi. Úprava dopravních pravidel byla vlastně prkotina.

Něco je správně

Zastavíme na semaforu. A v tom mi to docvakne. Proto se mi zdálo vše v pořádku. „Jo, tohle auto má řízení na správné straně,“ přikyvuje řidič hrdě. „Je dovezený jako nové z Japonska. Tam se sice jezdí nalevo, ale když se to specialně objedná, umí vyrobit i auto s řízením na druhé straně. Speciálně pro Barmu! Japonci jsou neuvěřitelně šikovní,“ obdivuje je. Jsem v zemi, kde se indické bicykly považují za kvalitní. Čínské jsou úplná pecka. Cokoliv vyrobené v Japonsku je dar z nebes. „U nás v Česku se jezdí taky napravo. Většina světa jezdí napravo. To jen Japonci a Thajci a Britové a Indové a pár dalších zemí to mají obráceně,“ říkám opatrně. „Napravo ne jenom v Barmě?!“ Nemůže se rozhodnout, jestli má být zklamaný nebo překvapený. Pak se spokojeně usměje. „To jsou věci,“ přikývne, „takže v tom nejsme sami.“