Na hranici neuvěřitelnosti
Často se mě lidé ptají, proč tak rád jezdím do Asie. Konkrétně té jihovýchodní a východní. Přirozeně mám spoustu dobrých odpovědí. Skvělý jídlo. Bezva lidi. Krásná příroda. Kultura (včetně té pop-) a města. Ale to není všechno. Dám vám pár (desítek) příkladů…
Řeka protékající Bangkokem se každý rok na konci období dešťů rozleje ze svých břehů a zaplaví půlku města. O půl roku později, na konci období sucha a horka, se celá země se na týden zastaví, aby obyvatelé mohli oslavit tradiční nový rok třídenní celonárodní vodní bitvou. Thajský král, ještě než usedne na trůn, povýší svého pudla na hodnost generála. Hnutí Červených košil rozlije desítky litrů lidské krve na prazích svých oponentů, aby je prokleli.
V sousední Barmě nechá generál-diktátor Ne Win ze dne na den přesunout dopravu z levé straně silnice na pravou. Zdá se mu totiž, že jeho země politicky směřuje příliš doleva – a jeho dojem mu navíc potvrdí astrolog jeho ženy. V Bruneji, málem státečku na Borneu, vládne ze zlatého paláce sultán. A je to fanda do aut – vlastní jich na sedm tisíc. Šet set z nich jsou Rolls Royce. Včetně jednoho komplet pozlaceného 24karátovým zlatem. V Malacké úžině řádí piráti, kteří přečerpávají ropu z přepadených (brunejských) tankerů do svých.
Svaté myši a drogoví dealeři
Indové z Tamil Nadu do rýžové samohonky přidávájí pesticidy. Přímo z pytle s lebkou a zkříženými hnáty. Má to pak prý lepší grády. Opice v tamních chrámech kradou lidem kabelky a mobily, aby je s nimi pak vyměnily za banány a sušenky. A kousek od Bikaneru na severu země najdete chrám plný svatých myší.
Filipínský prezident veřejně v televizi vyzývá policii, ať prostě všechny podezřelé rovnou střílí. Zvlášť drogové dealery. Že když on byl starostou třímilionového města Davao, tak to tak dělal zrovna tak. Že si Čína bez dovolení staví umělé ostrovy s vojenskými základnami ve výsostných vodách Filipín, toho si nevšímá.
Mezitím v Japonsku
V japonské provincii Ise najdete chrámy tak svaté, že je nesmí nikdo vidět. Před zraky lidí jsou schované za vysokými zdmi. O pár set kilometrů dál na jih na snad nejmokřejším místě na Zemi rostou tisícileté stromy. Zemětřesení kousek od pobřeží japonské provincie Fukushima způsobí nukleární katastrofu srovnatelnou s Černobylem. Během jednoho dne se kvůli ní spořádaně vystěhuje půlka provincie. Hlavní silnice, která vede nedaleko postižené elektrárny, zůstává ale otevřená. Jen ji nyní lemují cedule s nápisy Pozor: oblast s vysokou radiací. Prosím projíždějte co nejrychleji.
Japonci jsou na podobné životu nebezpečné prostředí dobře připravení. Najdete tu statisícová města, na která už po desetiletí aktivní sopka chrlí černý popel. Místní na to s pokrčením ramen reagují otevřenými deštníky. Trajekty se tu občas srazí s velrybou. Snad jen poznámka – velryba se japonsky řekne kudžira a slovo zní podezřele podobně jako godžira, což znamená godzila. Když se zrovna žádná přírodní katastrofa nekoná, dávají si Japonci rybu fugu. Pokud se její příprava kuchaři nepovede, čeká vás otrava tetrodotoxinem. Ten paralyzuje svaly a vy se při plném vědomí udusíte. Japonci se toho ale ani trochu nebojí a fugu servírují stovky restaurací po celé zemi.
Mohl bych pokračovat ještě dlouho. Ale myslím, že pro pochopení to stačí. Když se zdrží opravy dálnice z Prahy do Brna, způsobí to v Česku větší pozdvižení. V Asii se nad piráty, roztavenými nukleárními reaktory ani rozlitou krví nikdo moc nepozastavuje. Vše se děje s odzbrojující samozřejmostí a vážností. Jako cizinec si připadáte, že jste vstoupili na stránky komiksu. Na plátno dobrodružného filmu. V Asii i ty nejvšednější dny zažíváte na hraně neuvěřitelnosti a fantastična. Jako byste navštívili zábavní park bez otravných bezpečnostvních opatření. Zábavní park, kde se nepředstírá. Kde je všechno doopravdy.