Dálnice do nebe vede přes Karakorám

Jeden z největších pákistánských dopravních vynálezů je Karakorámská dálnice. Vede hlubokými údolími skrz Karakorám, z Islamabadu až do Číny. Po pár hodinách cesty z Islamabadu skončí rýžová pole a začne horská poušť. Ale i pak se občas – třeba v Hunze – objeví něco zeleného, většinou díky zavlažování.

Dálnice vede často desítky metrů nad řekou, nejprve podél Indu, který vypadá jako zběsile tekoucí beton, pak podél Hunzy, která vypadá jako tekutý šedý samet a teče jen o něco méně prudce. Silnice bez svodidel, krajnice jen lehce zpevněná, často se nevyhnou ani dva náklaďáky. Řádně rozmlácená. Většinou po ní jezdí náklaďáky a autobusy, osobních aut na ní moc nepotkáte. Samozřejmě spousta jeepů.

Řidiči po ní jezdí patřičně pakistánsky – svítí, až když opravdu nevidí na cestu, předjíždí v zatáčkách, do kterých není vidět a protijedoucím vehiklům se vyhýbají v posledním metru nebo dvou (doslova). Říká se, že řidiči, kteří po Karakorámské dálnici jezdí, jsou buď dobří, nebo mrtví.