V Číně padělky nejedou. To jsem si po své první čínské návštěvě opravdu myslel. Jenže to bylo předtím, než jsem dorazil do Šanghaje. Tam, na Nanjing Lu, hlavní nákupní třídě, jsem napočítal čtyři obchody se zeleným krokodýlem v logu. Lacoste byl jen jeden z nich.  více

Z okénka pozoruju auta vedle na dálnici. Zdá se mi, že se pohybují legračně pomalu. Nestojí náhodou na místě? Jedu šanghajským maglevem. Létajícím vlakem. Na magnetickém polštáři. V tu chvíli se pohybuji o tři sta kilometrů za hodinu rychleji než ta auta. Jedu 431 km/h.  více

Nejstylovější mrakodrap v Šanghaji je Jinmao Tower. Jeho design vychází z tradiční čínské pagody. Ale se svými 421 metry není nejvyšším šanghajským mrakodrapem. Možná proto se náležitě chlubí spoustou jiných nejvyšších nej.  více

I když má Šanghaj patnáct milionů obyvatel, nepůsobí jako velkoměsto. Spíš jako velké město. Zatraceně velké město. V centru mrakodrapy, banky, nákupní ulice, kina. Ale odjedete nadzemkou na předměstí a na balkonech paneláků se suší maso a nad kanály skrz sídliště se nahýbají tradiční čínské kladkové rybářské sítě.  více

Lin je z nich nejodvážnější. Přijde z vedlejšího kupé. „Jmenuju se Lin, těší mě,“ podává mi ruku. „Když přijedeš na venkov, budu ti dělat průvodce,“ slibuje. Venkovem myslí šestimilionové Hangzhou. Přeloží mi jméno do čínštiny.  více

Na zdi přede mnou visí Mona Lisa. Hned vedle Vermeerova Mlékařka. Nejsem v Louvre. Jsem v Číně. V Shenzhenu. V malířské vesnici Da Fen. Každý týden tu kolem osmi tisíc malířů namaluje desítky tisíc kopií slavných předloh. A tak tu najdete nejen tu Monu Lisu, ale i nějaké ty Rembrandty a van Goghy nebo třeba něco od Warhola či Pollocka.  více

V Shenzhenu mají opravdovou ruskou letadlovou loď. Minsk. I s letadly a vrtulníky na palubě. Odpoledne o víkendu je plná rodin s dětmi, páry sem chodí na rande. Můžete k torpédovým komorám, na kapitánský můstek i k odpalovačům raket na palubě, zkrátka skoro všude. Nejlepší na celé lodi je ale odpolední taneční show.  více

V Hong Kongu jsem si koupil lístek na metro a odjel do Číny (něco takového jsem chtěl vždycky napsat ;). Do Shenzhenu. Po chodnících jezdí elektrická kola, policajti se vozí v golfových vozítkách. Kryptická angličtina. Jasná Čína.  více

U stolku vedle mikrovlnky v 7-Eleven poskakuje vyděšená černoška ve zlatých kozačkách s vlasy spletenými do copánků. „Když tam půjdeš, zabijou tě,“ šeptem křičí na svého přítele. Mikrovlnka cinkne a on z ní vyndá trojúhelník pizzy. „Zabijou mě, když tam nepůjdu. Tomu se říká čest, to ty zjevně neznáš. Ale oni si toho váží,“ rezolutně zasyčí zpět.  více

Ulice ozářené barevnými neony, obrovské obrazovky na barácích. Nejhustší davy. Obchody a restaurace v přízemí, v patrech byty a sem tam kanceláře. Pár shopping mallů. Pirátská CD a DVD. Japonské komiksy. Počítače, laptopy, foťáky, kamery. Mobily. Nahaněči a cosplející modelky propagující elektroniku.  více

„Všechno mezi tramvají a vodou bývalo moře,“ řekli mi v turistických informacích. To je půlka města!  více

Hong Kong je skvělé město pro lenochy. Všude jsou eskalátory. Nejen v metru, ale i v pěších mostech. A jeden dokonce v ulicích města, aby rozmazlení leniví obyvatelé nemuseli šplhat do kopce.  více

„Dobrý den pane, hledáte krejčího? Oblek na míru?“ V Tsim Sha Tsui u přístavu trajektů a kolem Chungking a Mirador Mansion turisty přepadají Indové v perfektně padnoucích kalhotách a naškrobených košilích. Se střihy tak konzervativními, že byly nemoderní už před deseti lety.  více

V obou městech je stejně betonu, ale jinak Hong Kong vůbec není jako Bangkok. Bangkok je živý, Hong Kong jen rušný. Bangkok je hip a pop a cool, kdežto Hong Kong se zdá jen bohatý a elegantní.  více

Thanon Khao San je při každé mé návštěvě hlučnější a užší. Jako by se zanášela plakem…  více

Sigi píše: „Kamarád ze mě zvedá motorku. Přihlíží tomu banda usmívajících se Thajců z obchodu u silnice. Spekuluju, kdo za mě odřídí ten zbytek, protože na ten krám už v životě nesednu!“  více

V Kanchanaburi, tam co je most přes řeku Kwai, to vypadá pořád stejně. Jen můj oblíbený guesthouse, kde si mě už pamatovali, změnil název a majitele.  více

Tohle město je čím dál tím bláznivější. Ještě deset let a bude tak cool a pop a hip, že bude k nevydržení. Shopping na Siam Square dosahuje infernálních rozměrů. Probíhá sushi-boom. Půlka studentů a studentek má školní uniformy vytuněné tak, jak by právě vyskočili z japonského komiksu.  více

Počítače, notebooky, komponenty, servisy, mezi tím secondhandy, kde najdete i klávesnice bez klávesy Windows. Panthip Plaza v Bangkoku. Shopping mall pro geeky a hackery. Hledám tu SSD pro EEE.  více

Jsem v Thajsku. Po téměř roce na cestě. Po zemi až z Evropy. Byl jsem tu už mnohokrát, dohromady snad půl roku. Je to trochu jako vrátit se zpět domů.  více

V Louang Namtha v severním Laosu je na hlavní ulici bankomat. Louang Namtha je jedno z těch měst, v kterém je jen hlavní ulice.  více

Vážně ho tu mají. Na zlé kapitalistické weby jako youtube.com a blogger.com zapomeňte. Nebo si zkuste v Číně vygooglovat Dalai Lama.  více

Made in China. Víc pruhů, víc Adidas. Nic takového. Když si budete chtít v Číně koupit falešný adidasky, čeká vás spousta shánění. V Praze to budete mít snazší. Jestli ale potřebujete pravý hadry od Armaniho a k tomu prsten od Bvlgari, bude to hračka.  více

Osvoboďte Tibet! Zlí Číňané a hodný Dalai Lama. Darth Vader a impérium vs Yoda a pár povstalců. Ano, Číňané jsou zlí a v Tibetu provádějí vše, co se říká. Ale jinak to není zdaleka tak černobílé.  více

Menu na tabuli opřené o plastovou stoličku je jen čínsky. Čínsky neumím. Objednávám mávnutím ruky k vedlejšímu stolu. Budu mít nudlovou polévku, kterou u něj jí Číňanka s vlastími kovovými hůlkami. Teleskopickými.  více

„Na soutoku řek Dadu, Min a Qingyi bývala před staletími divoká voda. Potopilo se tu mnoho lodí. Mnich Haitong pak nechal nad peřejemi vytesat obrovskou sochu Buddhy. A Buddhova přítomnost vodu uklidnila,“ zaslechnu čínského průvodce vyprávět skupině turistů nad řekou.  více

„Do týdne musíte opustit Čínu,“ vrací mi Číňanka v uniformě pas. Předtím: dvůr ošklivé okachlíkované budovy. Policejní stanice v Leshanu. Policajt na ježka vypadá, že právě skončil základní školu. Nejistě se usmívá a otevírá mi zadní dveře policejního auta.  více

Jsem datový romantik. Žádný disk mi není dost velký. Bylo mi jasné, že ten osmigigový disk v Eee 901 za chvíli zaplním. Ale vydržel jsem to docela dlouho. Skoro půl roku.  více

Vystoupím z vlaku. Chengdu. Moje první opravdové čínské město. Mrakodrapy. Semafory s odpočtem, přechody pro chodce široké dvacet metrů. Lidé ve frontě spořádaně čekají na taxík. Jsou to zelené hranaté Volkswageny. Mají na kapotě pandu a mluví. A je tu čisto. Neodvážím se vyhodit na zem ani lístek na autobus. Jsem v Japonsku plném Číňanů?  více

Ve vedlejším kupé se hrají karty. Už pět hodin. Dva padesátiletí Číňani v oblecích. A pětadvacetiletá Číňanka v bílé bundě lemované falešným kožichem, bílých džínách s duhovými švy, červených lodičkách na jehlách a falešných řasách. Večer, až si půjdu vyčistit zuby, jí vylekám u umyvadel na konci vagónu…  více

Národní tibetské zvíře je jak. Obrovská věc se zakroucenými rohy a chlupy až na zem. Poflakují se ve stádech po pláních kolem dálnice. Najdete ho v menu každé restaurace.  více

Moderní Čína. Beton a sklo. Široké čisté ulice. Spousta stromů. Shopping centra. Obrovská – ta největší – černá Audi. Doprava zatím ne děsivá, ale zanedlouho bude. Náměstí pod Potalou je miniaturní Tian'anmen.  více

Potala je impozantní. Zimní palác Dalai Lamů a chrám v jednom. Na skále nad Lhasou. Je to obrovské a uvnitř je tma.  více

Podle mapy je to jasné. Tibet je náhorní plošina. Placka vysoko v horách. Geologicky možná. Ale odjeďte tam a vypadá to jinak. Vysoko to je. Ale není to placka. Hory sem tam špičky ve sněhu. Pětitisícové průsmyky. Silnice vysekaná ve stěnách kaňonů – ale také kroutící se širokými údolí, podél řek, mezi stády jaků a chlupatých ovcí a koz.  více

Gyantse je prý vyhlášené po celém světě. Tedy alespoň mezi historiky tibetského umění. Je v něm totiž klášter Pelkor Chode a vedle něj Kumbum. Obrovský chorten se zlatou kopulí a deštníkem…  více

„Kamarád jednou tady v Shigatse v chrámu turistům řekl, že jedenáctý Panchen Lama, ten v Pekingu, není pravý Panchen Lama. Jeden z mnichů ho slyšel. Kamaráda zavřeli. Dostal deset let,“ mračil se Tenzing, můj průvodce.  více

V řadě na chodníku sedí stažená zvířata bez hlavy. Usušená. Něco jako tibetská parmská šunka. Podle velikosti hádám, že jsou to ovce. Prodavač se baví mou zvědavostí. Anglicky, samozřejmě, neumí. Ukazuju na zvíře a ptám se „Bééé?“ Prodavač se směje a přikyvuje „Bééé!“ Jsou to ovce. Umí bečet lépe než já.  více

„Víš, že Číňani měří na hranicích všem teplotu a kdo má o stupeň víc, než je normální, toho nepustí do země a musí do karantény? Kvůli prasečí chřípce,“ smál se Andy, když jsme zastavili na snídani po cestě z Kathmandu na tibetskou hranici.  více

V Nepálu vládnou Maoisté. Mají rádi srpy a kladiva, rudé vlajky, stávky a blokády silnic, nacionalismus a demonstrující davy v ulicích. Nemají rádi bývalého krále, Indii a kapitalisty.  více

V Nepálu, nedaleko tibetské hranice, mají druhý nejvyšší bungee jump na světě. Ze závěsného mostu do kaňonu hlubokého sto šedesát metrů. Téměř čtyři sekundy volného pádu.  více

„Je to deset patnáct minut od stupy v Bodhnath. Celkem pěkná procházka,“ říkal mi James. „Když jsem tam byl poprvé, netušil jsem, co je ten chrám zač. Seděl jsem na druhým břehu řeky a fotil ty hořící hranice. Najednou koukám a ty vole z jedný čouhá lidská noha.“  více

Kathmandu vypadá tak nějak maoisticky. Jako byste transplantovali ošuntělost osmdesátek v Praze pod Himálaje. Přimíchali rozvojovou zemi. A přivezli hipíky a trekkery v goretexových kalhotách.  více

Indové vám řeknou: „Vy cizinci pořád přemýšlíte. Co dělat, co bylo. Nejste spontánní jako my. Měli byste to dělat také tak, je to větší zábava.“ Jenže…  více

Svaté město Hinduistů. Nejsvatější. Každý rok přijede víc než milión poutníků. Věří, že koupel v Ganze smyje všechny hříchy. Přes sto ghatů. Většina koupacích, pár kremačních. Když ve Varanasí zemřete, vaše duše je uvolněna z inkarnačního cyklu.  více

V Kalkatě mají metro. Poněkud sovětské. Obložené mramorem, s reliéfy a mozaikami ve vestibulech. Jen je nějaké ošuntělé a jako by nedodělané a zbastlené. Victoria Memorial je také celý obložený mramorem. Není sovětský. Ale také vypadá nějak ošuntělě.  více

Jestli Banglore je nejvíc západní, Bombaj posedlá celebritami, showbizem, penězi a slávou, Chennai anonymní a nezajímavé, pak Kalkata je nejkontrastnější.  více

Uslyšíte v Indii neustále. Obvykle následuje „Z jaké země pocházíte?“ nebo častěji „Jaká je vaše mateřská země?“ Případně lehce gangsta: „Kterou zemi reprezentuješ?“ Nikdy neuslyšíte obyčejné „Odkud jsi?“  více

Alespoň na letišti v Port Blair. Na Andamanských ostrovech. U check-in přepážek nejsou počítače. Palubní lístky personál vypisuje fixkou a důrazně je razítkuje.  více

Neill je mnohem větší zapadákov než Havelock. Doprava téměř žádná a i kdyby – silnice je daleko od moře. Na pláži neslyšíte nic než příboj a vítr a listy. A štěkající psy.  více

O Andamanských ostrovech se říká, že je to ráj na zemi. Ultimátní tropický zapadákov. Nádherná pláž, tyrkysové a průzračné moře, jemný bílý písek.  více